Ne snad, že by Pérák byl Stančíkovým vynálezem. Legenda o tomto maskovaném mstiteli vznikla v době německé okupace a zpracovali ji už Jiří Trnka groteskní animací či Ondřej Neff neumětelským komiksem. Stančíkův přístup ale nemá s předchůdci nic společného. Text, který se nám dostává do rukou, je totiž původně filmovým či ještě dříve komiksovým scénářem, z jehož realizace zatím dočasně sešlo.

Pokud jde o charakteristiku ústřední postavy, Stančík se zevrubně poučil o pravidlech žánru a Pérák je superhrdinou, jak se patří. Právě stylové ztvárnění hrdiny je jedním z největších kladů knihy, která jinak vykazuje jistou nevyváženost. Pérák je drsný sympaťák se sklony k bezdůvodnému brutálnímu násilí vůči kolaborantům. Jeho hlášky jsou řádně cool, a pokud jde o ženy, platí „nomen omen“. Motiv hledání Pérákovy minulosti je velmi promyšlený, a co více, skvěle provedený. Zkrátka Pérák jako drsný bijec, šarmantní svůdce a hrdina bez paměti hledající svoji minulost splňuje i ty nejpřísnější požadavky na kvalitního superhrdinu.

Další velikou předností knihy Pérák je technické zpracování, které je mimořádně poutavé a skvěle dotváří narativní linii. Na každé stránce jsou po stranách vydatné informace technicko-historického rázu, které osvětlují dění hlavního textu. Celý text je také proložen technickými ilustracemi, dobovými reklamami, rozbory zbraňových systémů či chemickými vzorečky i klasickými ilustracemi děje v komiksovém duchu. Čtenář ihned získá pocit, že drží v rukou dílko, na kterém si dal autor do posledního detailu záležet.

Ne všechno je ale v Pérákovi tak dokonale provedené jako hlavní hrdina či paratextová hra. Z textu je až příliš cítit, že se nejedná primárně o literární dílo, ale o předělaný scénář, takže se zdá být někdy až příliš stručným, kusým a vizuálním. Chybí mu výraznější literární stylizace a spoléhá spíše na nápady než na jejich zpracování.

Výtkou by mohla být i jistá nekonzistentnost fikčního světa. Dokud Pérák ctí komiksovou nadsázku, je všechno v nejlepším pořádku. Ale autor si neodpustil i několik montypythonovských obrazů, které jsou možná originální a zábavné, ale jinak ruší zdařile navozenou atmosféru temné doby protektorátu. Zobrazit Eduarda Beneše jako loutku v rukou Svobodných zednářů je ještě v pořádku. Ale rozsáhlý popis „Školy správného hailování“ či létající talíř poháněný levitujícími tibetskými mnichy, to si autor mohl ušetřit na horší časy.

Příliš kritizovat jediného českého pořádného superhrdinu se ale nesluší, a tak nakonec kniha Pérák vyznívá pozitivně. Sice by jí komiksové zpracování slušelo o něco více, ale díky osobě Péráka a autorovu citu vyhmátnout některé bizarní absurdnosti českých dějin stává se kniha vítaným zpestřením české literatury, které se jinak superhrdinové vyhýbají širokým obloukem.

Stefan Segi

Petr Stančík: Pérák. Druhé město. Brno 2008. 122 stran.

************************************************************************

Projekt „Pérák“

Že se kolem legendárního superhrdiny počíná dít cosi zajímavého mohou zvědaví komiksoví fanoušci sledovat již několik let. Zatím to však bohužel vypadá, že spíše nežli Pérákova dobrodružství mohou sledovat nekonečný seriál změn a zpoždění, který celý projekt provázejí.

Původní myšlenkou bylo připravit kvalitní komiksový příběh pro dnes již bohužel neexistující časopis Živel. Na podporu tohoto komiksu vznikly roku 2002 vynikající stránky http://www.monge.cz/perak/ Na těch je možno nalézt část scénáře či rozpracovaný storyboard. Nejzajímavější jsou ovšem studie Péráka, kde je možné srovnávat přístup Jiřího Gruse, který s projektem začal a Adolfa Lachmana, který Gruse nahradil. V současné době se Péráka má ujmout Jan Bažant, avšak nic nenasvědčuje tomu, že by se věci jakkoliv hýbaly kupředu.

Zato Petr Stančík se rozhodl vzít věci pevně do svých rukou. Bez větších okolků napsal filmový scénář, který přetavil v knihu. A protože business je business, nechal si pro jistotu patentovat jméno Pérák u Úřadu průmyslového vlastnictví, což ve fanoušcích komiksu vyvolalo stavy podobné těm, které zažívali vysloužilí rockoví fanoušci, když bylo patentováno slovo bigbít. Nezbývá než doufat, že když Pérák přežil Gestapo, přežije s trochou štěstí i byrokracii.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.