Podzimní knižní veletrh (zvětšit)

Když jsem vystoupila z vlaku na havlíčkobrodském nádraží, netušila jsem, k jakému přehodnocení hodnot toho dne dojdu. Předně jsem totiž potřebovala dojít do místního kulturáku, onoho pátečního odpoledne a následně i sobotního dopoledne (10. a 11. 10. 2008) zaplněného až po strop knihami. Jelikož nikdo nemyslel na ukazatele pro přespolní žurnalisty, došla jsem nejdříve k čističce odpadních vod (a toto není politováníhodný pokus o vtip, ale hořká pravda).

Nepříjemný omyl, jen co je pravda. Nicméně místo konání 18. podzimního knižního veletrhu jsem posléze našla a veselé zážitky mohly začít. Až neúnosně bujarou historku o tom, jak mi tajemný pan Fanta vnutil svou knihu Univerzita, která šťastnému čtenáři poradí, jak správně podplatit vysokoškolského pedagoga, ale raději opomenu.

Podnětnější byla autorská čtení ve jménu „lásky“, sdružujícího tématu letošního ročníku veletrhu. Ivan Klíma přečetl své dvě nejnovější povídky. Soubor, v němž asi časem vyjdou, by mohl nést souhrnný název Ze života starých mužů přitahovaných mladými dívkami. Kdyby ty vyprázdněné historky napsal můj děda, poplácám ho po rameně, že je šikula, ale od Klímy, takové Osoby, zvláštně mrazily.

Jan Burian (zvětšit)

Pak do literárního salonku vtrhl obrovský Jan Burian, písničkář a taky moderátor podivného pořadu Burianův den žen, což je hodinový sled důkazů, jak jsou vybrané dámy (Petra Paroubková, Olga Šípková, Lucie Vondráčková a další) blbé, případně jak blbé věci tvoří. Moje teorie, že Burian má asi přebytek energie, když ho baví dokumentovat všeobecně známé věci, se potvrdila. Během své čtvrthodinky stihl vynadat zvukaři, fotografce a mladíkům v publiku (podezíral je, že na něj přišli pod nátlakem třídní učitelky), dále se vyjádřil k problematice vydavatelství, feminismu i odborné způsobilosti Ireny Obermannové. A ovšem, také přečetl několik básní ze své poslední sbírky. Pak vystřelil z místnosti, jako se do ní pár chvil předtím vřítil, a nechal nás, ať se z té smrště vyhrabeme, jak umíme…

O něco později jsem brouzdala mezi knižními stánky a při listování náhodným titulem zvedla zrak k Osobě na protější straně stolku. Střetnutí s psíma očima Ivana Krause, který odevzdaně čekal, až ho někdo další požádá o podpis, mě takřka dojalo.

Ivan Klíma (zvětšit)

Blízko Krause seděl Ludvík Vaculík. Zaslechla jsem, jak odpovídá na otázku zvídavé obdivovatelky: „Paní Vaculíková je doma. Ona na tohle není.“ A jen mě tak napadlo, že v povídce Ivana Klímy by ta dáma nejspíš pozvala pana Vaculíka na kávu a byla by z toho roztomilá milostná příhoda. Dotyčná však asi Klímovo čtení neslyšela, protože řekla jen „aha“. Pak s díkem i čerstvě podepsanou knihou zmizela v davu.

Možná za to rozmlžení autorit českých literátů mohla totalitní budova kulturního domu Ostrov a její stísněná atmosféra. Možná jim jen nesedlo letošní jednoslovné téma „láska“. A možná je na vině špatné BIO, které způsobilo, že jsem ten podzimní den ve všem viděla grotesku. Pod jejím vlivem jsem přišla o naddimenzovaný respekt k Osobám a říkám si, že je to celkem krásná ztráta. Michal Prokop nicméně v Brodu přítomen nebyl.

Ema Stašová

Seriózní okénko: havlíčkobrodští laureáti

Nejkrásnější naučná kniha: Aleš Palán: Být dlužen za duši

Nejkrásnější beletristická kniha: Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka

Nejkrásnější dětská kniha: Petr Sís: Zeď

Cena Evropské akademie pro demokracii: František Emmert: Druhá světová válka: Češi a Slováci

Cena České astronomické společnosti Littera Astronomica za popularizaci astronomie: Doc. RNDr. Zdeněk Mikulášek, CSc

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.