|
Po knihkupectví Fišer se slehla zemZ filozofů budou sportovciVeronika Kratochvílová
Regály knihkupectví Fišer v prostorách přízemí naší školy zejí prázdnotou. Zbytky knih rozprodávané za pakatel, některé, ty méně atraktivní kousky, se ještě v několika výtiscích povalují po výkladních pultech na chodbě. Body z kartiček ISIC se při každém dalším kopírování nenávratně vytrácí a vyhlídky na cestu přes (hlavně holuby) přeplněné Staroměstské náměstí do Celetné ulice nutí líného člověka víc a víc šetřit. Dveře knihkupectví, kde si snaživý student mohl svou kartičku díky kouzelné mašince na pár desetikorun dobít, jsou totiž zamčené. Knihkupec Bohuslav Fišer před pár měsíci zemřel, a aby studenti netruchlili, bude jim z očí odstraněna i živoucí vzpomínka na jeho jméno v podobě štítku nad obchodem? Knihkupectví se ruší, protože odešel ten, co jej vedl? A co hlavní firemní sídlo v Kaprově ulici? Kolikrát si ještě stačíme doběhnout pro nějakou tu novotou vonící papírovou radost? Konec paniky… Pan Bohuslav Fišer bohužel opravdu odešel tam, kde se bude probírat knížkami se zlatými přebaly, ale vzpomínat na něj budeme dál i my tady. Knihkupectví jako takové se totiž bude i nadále pyšnit jeho jménem. Tak tedy: Následně připadlo jeho sestře, která ale, jako osoba nezasvěcená do tajů knihkupecké živnosti, postupovala uvážlivě. Předala jej do rukou zkušeného knihomilce, shodou okolností majitele nakladatelství Paseka a dlouholetého přítele pana Fišera, Ladislava Horáčka. Knihkupectví Fišer fungovalo už od roku 1990, ale Bohuslav Fišer zde působil ještě jako zaměstnanec i předtím. Celkem něco kolem 35 let. A to vskutku není málo na jednu službu. Jinou pobočku než tu, která je právě v Kaprovce, už v Praze nenajdeme. Všechny byly zrušeny už za jeho života. Otázkou ale zůstává, proč se ona druhá stávající pobočka tak záhadně zrušila i u nás na fakultě. Odpovědi, kterou jsem očekávala, se mi ale nedostalo. Pan Horáček jen řekl, že už jí tam fakulta prostě mít nechce. Jak fakulta? Trpíme nedostatkem místa a nadbytkem nových knih? Musíme se více hýbat, a když popojdeme pár kroků po chodníku naproti naší škole, uděláme něco pro své zdraví? Nebo nová kampaň za životní prostředí, nekácejme lesy – tzn. čím méně poboček knihkupectví, tím více ušetřených stromů? Ať je to tak, nebo tak, více by nám prý měl říci tajemník fakulty, Michal Marcolla. Ten se k celé věci vyjádřil následujícím způsobem. Dědička po Bohumilu Fišerovi, která dočasně provozovala jeho živnost, neměla zájem na pokračování živnosti, a tedy ani nájemní smlouvy. To už jsem ale věděla od pana Horáčka. Nicméně pan Horáček prý uvažoval i nadále o pokračování pronájmu na FF, ale permanentně velice nízký obrat knihkupectví by podle něj vyžadoval jiné cenové podmínky. A ve stávající svízelné prostorové situaci, ve které fakulta je, se další pokračování nájmu jevilo ne úplně odpovídající jejím potřebám. Nicméně pan Horáček deklaroval ochotu ke spolupráci s FF, např. ve věci distribuce vlastních edičních počinů fakulty, které byly dříve distribuovány právě na FF. Za takových okolností nebylo mnoho důvodů hledat cestu k pokračování nájemní smlouvy. Z toho vyplývá jediné. Do budoucna si budeme kupovat více knížek v menších knihkupectvích, čímž je budeme podporovat, dále budeme zvědaví, jak fakulta prostory „lépe“ využije, a fakt, že pro body na kopírování budeme vážit tak dlouhou cestu, zkusíme brát sportovně…
Veronika Kratochvílová (26. 4. 2008, 12:00, přidal uživatel veronika kratochvilo)
Debata k článku |