Češi se stále vyrovnávají se svou komunistickou minulostí. Nedávno vzniklý Ústav pro studium totalitních režimů nebo sporná novela trestního zákona o zákazu propagace komunismu a nacismu jsou toho dokladem, stejně tak jako zveřejnění autentických ukázek závěrečné řeči obžalovaných ve vykonstruovaném politickém procesu s Miladou Horákovou, které vyvolalo rozruch před třemi lety. Nedávno přišel na přetřes soud s jediným žijícím aktérem tohoto procesu – bývalou prokurátorkou Ludmilou Brožovou.

Aktuálnost tématu se nyní promítla i na kulturní scénu. Komorní divadlo Kolowrat – odnož Národního divadla – uvádí v dubnu šest repríz nové opery Zítra se bude... Opera s námětem procesu s Miladou Horákovou je pojmenována podle tehdy populární budovatelské písně Zítra se bude tančit všude. Nadšený tón je kladen do kontrastu k tragice vykonstruovaných obžalob. Celá opera nahlíží vůbec na soudní proces jako na cosi tragikomického, v naší době nepředstavitelného – třídní zápal, vystupňované levicové nadšení stejně jako zaujatost vůči „západním imperialistům“.

Koncepce režiséra Jiřího Nekvasila má spojovat hrůzu a výsměch dohromady. Hra má dvě hlavní postavy – Miladu Horákovou (Soňa Červená) a jejího protihráče, zástupce tehdejší moci (Jan Mikušek). Ten, v obleku, který vypadá, jako by byl z novin (zřejmě má představovat tehdejší veřejné mínění, nenávistnou atmosféru), stylizací připomíná nacistické pohlaváry a viditelně představuje „stranu zla“. Na druhé straně ho jeho grimasy či výstupy zpívané vysokým kontratenorem místy posouvají do role komika.

Minulost tragikomická (zvětšit)

Stejně tak se rozporu mezi tehdejší skutečností a uměleckým zobrazením využívá u postav vyšetřující komise, které hrají nedospělé děti. Se sveřepým výrazem, načerněnými rty a zakrvavenými řeznickými zástěrami představují soudní mašinérii; nedospělé hlásky poukazují na absurditu a směšnost jejich počínání. Řezníci, kteří sami nevěděli, co dělají. Zbylým protagonistou na scéně je sbor s proměnlivou identitou, který představuje jak anonymní dav, tak svými projevy dokresluje charakteristiku zmiňovaných spoluobžalovaných nebo celé situace. Tento antický „chór“ je tím, kdo se v opeře stará o linii zpěvu. Mnohé části jsou totiž recitativy. Příčinou tohoto mluvního charakteru opery je už samotný zdroj libreta – dílo vychází z autentických dokumentů a záznamů z procesu, jednu chvíli dokonce místo hudby zazní rozhlasový záznam výslechu. Mnohé texty jsou jen výčty – ať už faktických údajů o zatčené Horákové, obviněních nebo o postavách.

Práce takřka výlučně s dobovými texty se odráží i ve scénickém pojetí, které vynalézavě staví na narušování fikce. Orchestr i s dirigentem je umístěn za zpěváky. Vy se tak stáváte svědky vzniku představení a naopak hudební těleso součástí opery. Jeviště je v malém prostoru Kolowratu od hlediště odděleno stěnou, která v průběhu představení mění svou průhlednost. V několika momentech se stává více zrcadlem a vy jako diváci hledíte na sebe, sedící v hledišti – to má vyvolat dojem, že i my jsme součástí procesu, že i my jsme za jeho průběh a závěr zodpovědní.

Je tedy na první pohled jasné, že nejde o operu tak, jak ji známe ve stylu Rusalky či Carmen. Zapomeňte na velkolepé árie – tento kus staví více na gestech a orchestrální hudbě než na melodických partech. Hudba Aleše Březiny vznikala více než dva roky a je na ní vidět, že vychází z filmové hudby, které se Březina také věnuje (Obsluhoval jsem anglického krále, Horem pádem, Musíme si pomáhat, Knoflíkáři...). Přes moderní koncepci opery hudba překvapí svou relativní nekonfliktností, nenásleduje extravagantní tendence současné hudby, ale také neoslňuje. Naopak místy vyznívá plytce a neoriginálně.

Co se týče celkového dojmu, je velmi dobře možné, že budete odcházet z divadla, kroutit hlavou a nebudete vědět, co si o tom máte myslet. Snad že jste se dozvěděli mnoho fakt o neslavném procesu z české historie.

Klára Soukupová

Zítra se bude...

Premiéra 9. 4. 2008

Hudba: Aleš Březina

Autor libreta: Aleš Březina / Jiří Nekvasil

Hudební nastudování: Marko Ivanovič

Dirigent: Marko Ivanovič

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Daniel Dvořák

Sbormistr: Jiří Chvála / Jan Krejčík

Dramaturgie: Ondřej Hučín

Účinkují: Soňa Červená / Jan Mikušek
Dále účinkují: Kühnův dětský sbor, Canti di Praga, instrumentální soubor PurPur