Jedná se o příběh člověka, kterého postihla zvláštní forma mrtvice paralyzující celé tělo, ale ponechávající nedotčenou paměť a schopnost myšlení. Spojení se světem mu z celého nehybného těla umožňuje pouze mrkání levého víčka. Díky neúnavné práci terapeutek, které mu nahlas předříkávají jednotlivá písmenka z abecedy, se pouhým mrkáním naučí vytvořit nejprve krátká slova, později i celé věty. To mu umožní nakonec nadiktovat svou vlastní autobiografii, která se stala námětem pro tento film.

Julianu Schnabelovi a jeho týmu se podařilo vytvořit sugestivně působící obraz světa viděného pouze jedním mrkajícím okem. Právě tento bolestný moment lidského utrpení připomíná motiv motýla, jehož volnost a křehkost symbolizují fantazii a naději Jeana Dominiqua. Záchvěv motýlích křídel je zde zároveň kladen do kontrastu se skafandrem, nehybným tělem, v jehož útrobách je uvězněná lidská vůle a mysl. A tak jako lom světla dává vzniknout nádherným barvám motýlích křídel, tak i oko umožňuje přenést světlo naděje pro duši Jeana Dominiqua.

Velmi zajímavým prvkem celého snímku však není tato někdy až doslovná symbolika. Je to především důmyslná práce s kamerou, které se ujal Janusz Kaminski. Jeho snímání dění z pohledu hlavní postavy je nápadité a působí neskutečně reálně především díky častým záběrům z oka hlavního hrdiny. Připočteme-li k tomu ještě vnitřní monolog, kterým postava Jeana Baubyho v podání Mathiea Amalrica komentuje dění kolem sebe, získáme tak obraz dokonale vystihující Baubyho omezené vnímání světa.

To, co ovšem z tohoto filmu vytváří bolestně smutný příběh, však není ani hudba a ani tragický námět. Julian Schnabel nepotřebuje nějaké otřelé a laciné způsoby, jak chytnout diváka za srdce. Jsou to spíše krátké momenty cynického humoru hlavního protagonisty. Ten nikdy nevyústí v absurdní nadsázku, ale spíše naznačuje smířlivost s osudem a tíživou realitou.

Filip Válek

Skafandr a motýl (Francie / USA, 2007, 112 min)

Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Patrick Chesnais, Isaach De Bankolé, Agathe de La Fontaine, Zinedine Soualem, Max von Sydow