V baletu La Sylphide se střetávají dva světy, svět lidský a pohádkový. V nich se odehrává příběh nešťastné lásky mladého muže Jamese a lesní žínky Sylphide. Ta záhy umírá z vůle zlé ježibaby. James, který pro vílu prve opustil snoubenku, je potrestán osaměním. Zhrzená dívka naopak nachází novou naději ve sňatku s mládencem, který ji tajně miloval. Vedle typicky romantického tragického konce tak stojí i radostný.

Pohádkové prvky díla jsou přítomny nejen v postavách víly a jejích družek či ježibaby, lze je spatřit i v kulisách. Příkladem je scéna s paloukem kdesi hluboko v lesích, vprostřed skal, kde se na špičkách vznáší křehké, luzné zjevy víl nebo kde mocně vládne děsivá čarodějnice, vyvářející lektvary… Tato tajemná atmosféra ustupuje dánskému venkovu, dotvářenému kroji.

Výprava představení je bohatá, hudba zní příjemně. Scéna se proměňuje ve shodě s příběhem. Tuto jednotu pak stvrzuje baletní choreografie, která od doby svého vzniku neztratila svou přitažlivost. Divák je do baletu vtažen a musí ocenit vyspělost Bournonvillova díla. Na tomto kladném vyznění mají nemenší podíl účinkující tanečníci, kteří vystupují jistě a s lehkostí. Postava ježibaby, která jako jediná netančí, zase vyniká dramatickou přesvědčivostí.

Na veselejší stránku La Sylphide volně navazuje balet Napoli. Ten je opět romantickou pohádkou se štastným závěrem, tentokrát vsazenou do italského prostředí. Publikum zhlédne pouze třetí dějství. Zde již nesleduje epickou linku, ale bujarou slavnost. Tato část je plná hýřivých barev, temperamentních jižanských lidových tanců i klasických baletních prvků. Taneční výstupy, skupinové nebo sólové, se střídají jeden za druhým, jako by se jimi vzdával hold tomuto druhu umění. A divák se k holdu připojuje. Domů odchází se srdcem naplněným euforií a s očima nasycenýma. Zkrátka pohádka.

Zuzana Hajíčková

La Sylphide / Napoli,

premiéra 21. 2. 2008 v ND v Praze

(recenzována repríza z 11. 3. 2008,

v roli Sylphide Adéla Pollertová,

v roli Jamese Alexandre Katsapov)