Marie Blabolilová představuje uniformitu městského prostředí – kraj přetvořený člověkem, spoutaný ostrými, přesně vymezenými liniemi. Vzniká tak jakýsi umělý geometrický řád, v němž neexistují výjimky. Hranaté činžáky v centru měst, řadové domy a paneláky. Všechny jednolité. A jako by v nich bylo mrtvo, neboť nikde nevidíte jejich obyvatele, nespatříte stromy, keře ani nepatrný náznak přírody. Pouze slunce stále ještě vychází a v zimě padá sníh (grafiky „Ranní slunce“, „Padající sníh“ a „Zasněžený dům“). Doléhá na vás šeď a neútěšnost. Blabolilová tento pocit zesiluje černobílým provedením svých grafik. To spolu s užitou technikou čárkového leptu navíc podtrhuje monotónnost takového světa.

Monotónnost prorůstá až na předměstí – objevují se satelitní městečka s vilkami a zahradami, stejné tvarem i velikostí. Člověk si ale podmaňuje i neměstské prostředí, „Lesní průsmyk“ zachycuje přírodu poznamenanou novým řádem, „Ukřižování“ zpodobňuje silniční uzel kdesi ve volné krajině.

Dalším tématem je kontrast starého a nového – v moderním panelákovém městě zůstal zapomenut malý rodinný domek, v „Městečku“ vidíme historické náměstí s barokním kostelíkem a stromy, jehož horizont hyzdí věžáky. „Česká vesnice“ stojí na přelomu minulosti a dneška, je pravidelně uspořádána, a přesto se vyskytuje rozmanitost architektur, a tím prvky individualismu. Ovšem ani zde nespatříme živou bytost.

Z cyklu Obraz města se vymykají dvě grafiky – „Ptáci“, jediní tvorové přinášející do města život, a „Pocta K. H. M.“, vysoký pomník velmi podobný Babylónské věži, stojící mezi jinými, nižšími pomníky. Snad se ocitáme na hřbitově, snad je to znamení, kam až by lidské zásahy mohly vést.

Autorčin způsob ztvárnění je lehce přístupný a pro zobrazované téma vhodně zvolen. Co však lehké není, jsou obsahy sdělované tímto souborem.

Obrazy Pavla Besty zachycují předměty, které k životu člověka neodmyslitelně patří, a fragmenty událostí, jež ho potkají na jeho cestě. Tyto pouti jsou rozličné, a tak se i jednotlivé stopy proměňují. Z obrazů prosvítají tu symboly rukou a dalších částí těla, jinde smrtka, nebo třeba žebřík a razítko. Prosvítají, neboť jsou téměř zakryty silnou vrstvou barvy. Vystavené exponáty jsou velkoplošné a každému z nich dominuje klidné, monochromní barevné ladění, šedé, bílé nebo nazlátlé.

Bestovo malířské uchopení plně odpovídá tématu „Stopy života“. Vše je jen naznačeno, nezbývá, než aby si návštěvník domyslel sám, o čem mají náznaky vypovídat. Bohužel ty se zdají být prázdné. Jako dekorativní objekty by se ale Bestova díla mohla v určitých prostorách dobře vyjímat.

Marie Blabolilová (nar. 4. 3. 1948 v Praze) – ak. malířka a grafička, členka sdružení Kruh, ČFVU (1984), SČUG Hollar (1996), SCA (2000-2003), v letech 1967-1973 studovala Akademii výtvarných umění v Praze. Používá jednoduchou techniku čárového leptu, jíž modeluje objekty a vytváří jejich výraznou strukturu. Má odpor k složitosti a vykalkulované abstrakci. Svými grafikami zachycuje obyčejné věci – pole, lesy, cesty, ploty, silnice, ulice, déšť, vítr, sníh, židle, stoly, vázy, knihovny… Její první obrazy z osmdesátých let představují realistická zátiší malovaná temperou na plátno. Poslední grafiky zpodobují krajiny zničené a ovládnuté člověkem, v nichž nezůstalo už nic živého.

Pavel Besta (nar. 28. 9. 1958 v Čeladné u Frýdku-Místku) – malíř. V letech 1977-1979 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1979-1985 na Akademii výtvarných umění v Praze.

Galerie Anderle, Pelléova 10, Praha 6

Otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 h

Zuzana Hajíčková

Litenky č. 6/26