V přízemí se nachází objekty vzniklé mezi lety 1930 a 1950, představují sochařovo kubistické, civilistní a surrealistické období. Jedná se především o figurální motivy. Zívr je ve svých počátcích inspirován Ottou Gutfreundem, jeho díla však mají osobitý ráz – některá svým zaoblením připomínají kubistické kresby a malby Josefa Čapka, těla jsou pouze naznačená a hrubě opracovaná. Např. “Plynová maska”, “Žena krystal”, “Dvě ženy (Objetí)”.

Autorovo civilistní období je spjato se Skupinou 42, v níž působil jako jediný sochař. S dvěma jejími členy, Františkem Grossem a Miroslavem Hákem, se znal již z mládí, a proto mohla být taková spolupráce vskutku těsná. Samotná koncepce Skupiny ale nebyla předem daná a jednoznačná, její existence byla spíše přechodným svazkem individualit. Z civilismu sobě Zívr zvolil téma muže či ženy se strojem, uveďme např. “Svářeče”, “Muže u přístroje”, “Pletařku” aj. Dotkl se i války (např. “Minér”).

Zívr se narodil v kraji s kamenickou a keramickou tradicí. Od pěti let vlastnil keramický kruh, později se vyučil hrnčířem. Hlína i sádra se mu zákonitě staly nejpřirozenějším materiálem. V surrealistické etapě kromě nich užívá kámen, sklo a vosk, jak mohou návštěvnící výstavy spatřit mj. na exponátech “Mrtvý pták”,”Delfín a oko” a “Tři postavy”. Velice zajímavá je surrealisticky pojatá “Hlava”.

Poslední cyklus v přízemí představuje busty rodinných příslušníků a přátel umělce. Ty vytvářel příležitostně po celý život, obtisklo se do nich jeho různé tvůrčí směřování. Hlavy v nadživotní velikosti stojí proti sobě na dvou vysokých obloukových podstavcích. Objevit se mezi nimi sám a v příšeří, působily by až děsivě...

Na schodišti jsou zavěšeny fotografie soch, jež se nedochovaly. Zde figurální koncepce výstavy končí. Aniž byste to čekali, octnete se před sochou žáby a krůty. Vyvolávají pobavený úsměv. Není to náhodné, řada z objektů má humorný náboj, např. “Novopacké horizonty” znázorňující krajinu s kopci a údolími a zároveň ležící ženský akt, “Elektrikáři” opravující lampu podobní zdobnému věšáku, nebo silně soustředěný “Muž s mikroskopem”...

Před vstupem do sálu v prvním poschodí můžete nahlédnout do několika Zívrových deníků, mapujících jeho pozorování přírody nebo působení ve Skupině 42. Poté již vejdete mezi objekty bizarních tvarů z let 1950 – 1980, spatříte tu i malý soubor pastelů. Tato tvorba čerpá nejvíce z abstraktní a imaginativní sféry umění, stěžejním tématem je příroda se svými tajemnými procesy. Mezi nejzajímavější objekty patří “Hlava (Beran)”.

Expozice “Ladislav Zívr (1909 - 1980)” je velmi zdařilá. Protože nabízí díla tematicky rozmanitá a ovlivněná více uměleckými směry, může obohatit návštěvníky rozličného vkusu. Všechna díla jsou estetická. Výstavu vřele doporučuji.

ZUZANA HAJÍČKOVÁ

Ladislav Zívr (23.5.1909, Nová Paka - 4.9.1980, Ždírec u Staré Paky), český sochař. Vyučen hrnčířem u svého otce, poté studium v bechyňské keramické škole a na UMPRUM v Praze. Počátky Zívrovy tvorby ve znamení vlivu O. Gutfreunda a jeho sociálního civilismu, posléze ovlivněn kubismem a ve 30. letech surrealismem. Jeho vlastním objevem je tzv. muláž, kombinace přírodních materiálů a tekuté sádry. V letech 1942-48 členem Skupiny 42 – návrat k civilistnímu východisku. Autorovo pozdní období inspirováno jeho dlouholetým studiem přírody.

„Ladislav Zívr (1909 – 1980), Cyklus Figura XX: Osobnosti českého sochařství 20.stol.“ Místo a čas konání: Letohrádek královny Anny, 4. 4. – 19. 8. 2007, denně od 10.00 do 18.00 hodin. Pořadatel: Správa Pražského hradu a Národní galerie v Praze.

Ladislav Zívr, zdroj www. cz

Ladislav Zívr: Muž sedící u stroje,

zdroj: www.hrad.cz