Pokud bychom měli obraznost Jakuba Čermáka vystihnout pomocí tří adjektiv, byla by to tato: smyslová, spontánní, magická. Autorovy verše se vyznačují neobyčejnou smyslovostí, a to až do té míry, že se čtenář postupně víc a víc nechává unášet na vlnách asociativních smyslových obrazů („změním se v kapku červeného vína / pomalu ti steču / zátylkem / bude mě trhat husí kůže / k nártům ti dorazí / jen potůčky“), jimiž je mnohdy až zahlcován na úkor uchopení celku básně. Obrazy se řetězí, spojují se více či méně volnými vazbami, často originálními, ale text zpravidla vyznívá kamsi do ztracena. Zůstane v nás pocit okouzlení, což sice pro někoho může být postačující, ale náročnější čtenář si může připadat trochu podveden: přes tolik obrazů došel až na konec básně, kde se však přesvědčivého vyznění nedočká. Ačkoli je patrné, že se autor snaží své básně pointovat, jeho snaha je pouze zřídka korunována úspěchem a závěry básní působí povětšinou rozpačitě („vždycky jsi byla víc představa / než kouzlo // dneska máš pohřeb / a ani tu nejsi“).

Nejsilnější jsou verše Jakuba Čermáka tam, kde se provazec smyslových vjemů zachytí háčkem o pevnou epickou linii („„ukaž mi tu jizvu“ / sklonil se velmož k čertovi / „to jsem ti udělal koněm?“ / malý čert stydlivě kývnul / a hrábnul kopýtkem do hlíny / „to nic není“ usmál se velmož / „podívej, co jsem si udělal / ženou...“ a sundal si z čela oči / aby to čert líp viděl“). Neukotvenou smyslovou obraznost nacházíme především v autorově milostné lyrice.

Specifika autorovy tvorby vyniknou při srovnání s věkově blízkým básníkem Markem Šindelkou (viz Literární novinky č. 22, s. 12). V míře expresivity obrazů jsou verše obou autorů srovnatelné („ale říká se, že když střihneš dost hluboko / poteče krev / protože zapadá slunce / a má nadité červánky“). Poetice obou mladých básníků je společný také tvar jejich textů (daný především již zmíněnou asociativností). Ovšem i přes tyto podobnosti se jejich poetiky v jednom zásadně liší. Tam, kde je Šindelka těžkomyslný a závažný, je Čermák okouzlený a mladicky rozjitřený. Necítí bolest, nevyrovnává se s žádnými prožitými traumaty, je to spíš rozesmátý mladík s chutí objevovat i ve všedních věcech magické dobrodružství. Jakmile vstoupíme do jeho básnického světa, setkáme se s množstvím mytologických a pohádkových bytostí, zvířat a magických rekvizit. Nechybí hydra, černá kočka, kamenný kůň, draci, pavouci, fauni, bůžci, Morana, víly, kentauři, Adam a Eva, čerti, tančící had, duchové, Smrtka, slovanské kněžky, bůžci a bohové, Karkulka, vodník... V čarovném a hravém světě jeho básní ale nezbývá místo pro cokoli závažnějšího. Účastníme se tak jen kouzelné exkurze do magických končin, kam můžeme unikat z našeho všedního světa a vracet se zpět se zásobou kouzelných zaklínadel, která ovšem, bohužel, na všední realitu neplatí.

Čermák, Jakub: Padavčata. Praha, Protis 2006

LitENky č. 4/24, roč. 2006/2007