V galerii se před vámi rozehrává život mnoha odstínů. Na čelní stěně radost a vznešenost, sentimentalita a zármutek, odcizení a osamocenost… Jsou zachyceny ve výrazech mimů, ve vnitřních dramatech dvojic či jednotlivých postav. Rozmanitost vzbuzuje údiv návštěvníků. Obzvláště se jim líbí „Troubící klaun“.

Díla jsou zavěšena ve skupinách, a vytvářejí tak příběhy. Uprostřed nich se rozpačitě ptá „Shakespearovský hrdina“, zda být, či ne. Je mi blízký.

Téma jiné: zamyšlení, ztišení, silné soustředění. Z tohoto cyklu zaujal malé děvče „Pohled z okna“, portrét do sebe obrácené ženy. Jiný, neradostný výjev – utonulá Ofélie – upoutal desetiletého chlapce…

V dalším celku se tyčí velikost starozákonních proroků. Po nich přichází ostrý kontrast odevzdaného Krista a Jidáše-zrádce. Je překvapivé, že s největším ohlasem se setkaly biblické motivy a morální témata – jmenovitě „Kajícník“.

Malby zobrazují přítomný okamžik lidského prožívání, zároveň je v nich zhuštěna celá minulost postav. Jsou propojeny intimitou a hloubkou ztvárnění. K vidění jsou nejen portréty, ale i architektury. V nich je zachycena zvláštní atmosféra – v oknech a na ulicích nespatříme auta ani lidi, avšak právě lidé tuto atmosféru vytvořili. Jediný obraz květiny ve výstavě je pojat jako roztančená bytost. Pojem portrétu se tím rozšiřuje.

V galerii se představují díla posledních 40 let autorovy tvorby (viz rozhovor s J.F. v předchozím čísle Literárních novinek). Protože se jeho způsob malování měnil, jsou i zde vystavené exponáty odlišné. Jejich jádro, totiž realistické uchopení skutečnosti, zůstalo ale zachováno. Některé jsou ovlivněny kubismem a expresionismem.

Je ojedinělým diváckým zážitkem účastnit se takovéhoto vývoje. Zvláště je-li přesvědčivý nejen on, ale tvoří-li jednotu i obsah a forma obrazů.

O úspěchu výstavy často rozhoduje instalace – ta zdejší je zdařilá. Dává obrazům sdostatek prostoru a neutápí je ve tmě, právě naopak. O výstavě ale nejvíce vypovídá návštěvnost a odezva. Listovala jsem návštěvní knihou – byla zcela zaplněná! Vyskytují se v ní takovéto zápisy:

„Hluboký niterný prožitek.“

„Prosté tahy vznešenosti. Svět, ve kterém se dá žít.“

„Krásné, zadumané, ale v dnešní době tolik potřebné, aby se člověk na chvíli zastavil a zamyslel.“

Podepsaly se do ní i děti a některé nakreslily úsměvné obrázky.

Těmito reakcemi byl autor jistě potěšen a povzbuzen k dalšímu usilování. Nyní by rád navázal komornější výstavou. Pokud k ní dojde, věřím, že bude přínosem.

ZUZANA HAJÍČKOVÁ

Litenky č. 4/24