Melancholická melodie složená Ondřejem Soukupem „na míru“, letecký pohled na Prahu a první vtipné situace každodenního života okamžitě připraví snad každého diváka na osobní, pravdivý a smutnoveselý příběh odehrávající se v dnešní Praze.

Hrdinou Vratných lahví je Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák), učitel – chvilku před odchodem do důchodu, který už učitelování nedělá rád, a tak se rozhodne opustit brány svého pomalu celoživotního zaměstnání s představou, že si podzim svého života prosní a užije podle svého gusta. Rozhodně neplánuje, že si nasadí papuče, zabalí se do deky, sedne do křesla a bude číst knihy, které nakupoval právě za tím účelem, že až bude „starý“, tak je všechny přečte. Navzdory sarkastickým komentářům a protestům své ženy Elišky (Daniela Kolářová) nastoupí jako brigádník do jednoho menšího supermarketu, kde vykupuje lahve. Ocitá se tak v novém mikrosvětě tragických i komických příběhů, které se odehrávají v okolí majitelů vratných lahví. Stává se nejen pozorovatelem, ale i milým intrikářem lidských osudů a mezilidských vztahů. S duší dítěte, energií a odvahou mladíka, životní moudrostí staršího muže a naivní představou o světě si svoji práci zamiluje tak, že s příchodem automatu na vratné lahve ztrácí svoje ideje. Ovšem jen do doby než přičichne ke krásám a neřestem průvodčího výletního vlaku…

Film je neobyčejný silou protikladů. Střídá se sentiment a humor, smutek a veselost, pravdivost a snění, laskavost a neochota, mládí a stáří, pohled muže a ženy… Bedlivý divák postřehne aluze např. na tvůrcův předchozí film Kolja, Divadlo Járy Cimrmana a na rakouského architekta Hundertwassera. Jsme svědky inteligentního svěrákovského humoru, který snad i vzniká na místě, v té dané situaci.

Je třeba zmínit i jednotlivé herecké výkony. Daniela Kolářová a Zdeněk Svěrák, již v tomto snímku vytvořili manželskou dvojici, si svoje role užívají. Spojení do manželského páru nebylo ani pro jednoho novinkou. Poprvé z nich udělal manžele před třiceti lety Menzel ve filmu Na samotě u lesa. (Pro navození opravdové atmosféry byly fotografie z filmu Na samotě použity v natáčecím bytě manželů Tkalounových). A nevím, jestli je to zkušeností dlouholetého herectví, nebo to, že je to podruhé, ale oba herci zde působí jako opravdoví a přirození manželé. Roli Heleny, dcery Pepy a Elišky Tkalounových, ztvárnila Tatiana Vilhelmová. Režisér sáhl po kvalitě. Obdiv si zaslouží i tříletý Tomášek (Robin Soudek), syn Heleny, který je některými kritiky přirovnáván k malému Koljovi. Nenacházím zde velkou spojitost, ale vtipné průpovídky malého dítěte film v mnoha ohledech rozzářily. Jiří Macháček a Jan Budař ve Vratných lahvích opustili svoji nálepku spojenou s jejich hraním v Nudě v Brně nebo Samotářích a prošlápli si tak snad cestu k jiným, obdivnějším rolím.

Z původně plánované oddychové komedie se do kin, dle mého názoru, dostává nadprůměrný film, který svým zpracováním i hereckými výkony osloví nejednoho diváka, neboť jeho velkým plusem je generační neohraničenost. Mladým ukazuje cestu do komnat, kterými ještě neprošli, a ty starší ujišťuje, že v úzkostech podzimu života nejsou sami a že když budou mít odvahu a chuť, tak se i v pětašedesáti mohou proletět balónem.

Režie: Jan Svěrák, scénář: Zdeněk Svěrák, hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček, Nela Boudová, Jan Budař, Robin Soudek, Pavel Landovský a další. Premiéra 8. 3. 2007, Praha