Autor se pokouší vzdát hold – stejně jako to již jednou učinil v knize Hodiny, napsané k poctě Virginie Woolfové – celoživotnímu dílu Walta Whitmana, Stébla trávy. Celá kniha je prosycena přímými citacemi a motivy z této slavné sbírky.

Cyklus tří Cunninghamových novel nám nabízí pohled do autorova rodného města v různých obdobích. První příběh s téměř až duchařskou tematikou nás zavede do reality třináctiletého chlapce, který pracuje v továrně v období průmyslové revoluce. Živí sám celou rodinu a po večerech, když se vrátí po dvanácti hodinách z práce, si bere do ruky Stébla trávy a učí se nazpaměť každý jejich verš.

Přímé citace, které jsou často používány v dialogu, čtenáře nejednou vyhodí z kontextu. Chvílemi možná i ztratí chuť pokračovat dál. Když ale bude ve svém cíli - přečíst příběh do konce - vytrvalý, bude odměněn pochopením mnoha dříve nesouvisejících veršů a pochopí i určitou genialitu jejich zakloubení do textu.

Druhá část nás vrhne do světa New Yorku těsně po teroristickém útoku na dvě věže v roce 2001. Hlavní hrdinkou je rozvedená Afroameričanka Cat pracující na policejní stanici jako psycholožka. Čelí telefonickým výhružkám údajných teroristů, šílenců, lidí nespokojených se sousedy, které má za úkol identifikovat. Snaží se vyrovnat jak se svým osamocením na poli pracovním, tak se ztrátou vlastního dítěte v životě osobním.

Detektivní příběh se tu prolíná s náročnějším uchopením psychologie postav. Přestože Cat jedná nelogicky, sama sebe před sebou obhajuje a díky svému vnitřnímu hlasu, který má čtenář možnost sledovat, se stává časem i sympatickou. Donutí člověka souhlasit s jejím jednáním v kulminačním bodě příběhu a nevyčítat jí, jak se svou zodpovědností nakonec naložila.

Poslední složka triptychu nám ukazuje New York 24. století. Jsme zataženi do útěku za svobodou jedné mimozemšťanky a homosexuálního androida-prostituta Simona, ke kterým se postupem času přidá třináctiletý chlapec jménem Lucas. Sci-fi příběh ve víru virtuální reality je často prokládán různými úvahami o postavení jedince ve společnosti. Nenajdeme tu žádná supertechnická zařízení. Autor se nás snaží donutit přemýšlet o tom, čím jsme, jací jsme a jakou úlohu naše bytí vůbec má.

Všechny příběhy spojují postavy třináctiletých chlapců z neúplných rodin. Chybí jim vztahy a životní zázemí. Jsou zmrzačeni ať po duševní, nebo fyzické stránce a existují na okraji společnosti. Hlavní hrdinové jsou taktéž neideálními vzorky lidské společnosti, ale bylo jim dáno právo žít. Snaží se uniknout svým životním údělům.

V románu můžeme najít mnoho motivů, ale jeden z těch opravdu nejdůležitějších je smrt. Je to i jeden z hlavních motivů Stébel trávy. Kniha smrtí začíná (nehoda chlapcova bratra) a také končí („odchod“ mimozemšťanky). Smrt tu však není ukazována jako konec veškerého bytí člověka, neboť život je cyklický a vrací se k nám v různých podobách, různě se prolíná. Tak jak to říká Whitman: …každý atom, který je můj, bude i tvůj…

Cunningham Michael: Vzorové dny. Přeložila Veronika Volhejnová. Praha, Odeon 2006. 304 strany.

(hes)