Vždy, když se v našich kinech objeví nový český film, navíc ve zpracování, které čerpá z již hotové románové předlohy, očekávám, že to bude zase konečně něco, co strhne diváky a na co se bude chodit víc než jednou. V poslední době se ale až příliš často mé očekávání nenaplňuje. Nestalo se tak ani u nejnovějšího filmu Davida Ondříčka Grandhotel, který se v českých kinech objevil 6. 10. 2006.

První záběry filmu z krásného prostředí okolí města Liberce, nad nímž se tyčí majestátní hotel, sice dávají naději na něco neobyčejného, ale už bližší pohled na „grandhotel“ dává tušit, že obzvlášť zde by se nemělo dát na první dojem. Sprostý a perverzní vedoucí recepce, podivínský údržbář, který ve věži ještědského hotelu měří a zapisuje změny počasí, a možná ještě podivínštější klientela typu poloblázna sudetského Němce pana Franze, který se všude chlubí svou vojenskou minulostí z druhé světové války, nepůsobí dojmem prostředí špičkového hotelu. Samozřejmě pokud vezmeme na vědomí, že jde o komedii, postavy jsou na místě a i označení „grandhotel“ může být bráno jako ironické, tím ale naše pozornost nesmí ochabnout.

Hlavní postavou filmu je Fleischman – směšná postavička, která v životě neopustila Liberec a má chorobný strach z překročení hranic svého rodného města. Fleischman pracuje v hotelu, bydlí v samotné špičce ještědského kolosu a sleduje počasí, o němž ví vše. O životě toho ale příliš neví a stává se terčem perverzních vtípků svého nadřízeného a také sexuálním terčem uklízečky Zuzany. Personál hotelu doplňuje ještě číšník Patka, který o sobě tvrdí, že byl v Americe, a dokládá to mnoha oposlouchanými anglickými frázemi. Jedinou normální postavou se zdá být Patkova přítelkyně Ilja, poněkud uzavřená mladá pohledná dívka představovaná Klárou Issovou. Mezi ní a Fleischmanem nakonec vznikne pouto, které by mohlo vyústit v trefnou pointu zasvěcení Fleischmana do skutečného života, kdyby se nestalo pár trapných nedopatření. Vyvrcholení filmu je právě to, co se autorům Grandhotelu příliš nepovedlo. Až moc ohraných a okoukaných stereotypů najednou se totiž nakupí v té nejméně vhodné chvíli. Komický Němec přizná, že si celou dobu jen hrál na německého válečného veterána a že se války vlastně vůbec nezúčastnil, a pak se zastřelí. Z přehnaně sebevědomého Patky se vyklube zakomplexovaný neplodný podvodníček, který v Americe nikdy nebyl, a když se zhroutí jeho vztah s Iljou, dává se dohromady se zklamanou uklízečkou, kterou odmítl Fleischman. A i Fleischmanova a Iljina milostná scénka na ochozu hotelu poněkud zhořkne, když Fleischman pochopí, že jedním z důvodů, proč se s ním Ilja milovala, bylo i to, že chce mít dítě, které jí Patka dát nemohl.

Tam, kde by z komorního příběhu několika lidských typů v čele s forrestgumpovským Fleischmanem mohlo něco vyrůst, přichází trapné ticho. A ani hercům se s tím už nemůže podařit nic moc udělat. Přestože je film velmi dobře obsazen, krom Kláry

Issové v roli Ilji žádná z rolí nevyčnívá. Možná se spojením osvědčeného režiséra s autorem dobré předlohy a zkušeným tvůrčím týmem střetlo až příliš géniů na jednom místě. Nebo se prostě něco nepovedlo.

Grandhotelu se nedá upřít snaha o něco nového, nejde přehlédnout kvalitový potenciál jeho tvůrců i literární předlohy ani dobrý výběr místa příběhu – romantických a přitažlivých míst Ještědu a okolí, ale chybí další důležitá věc – kvalitní realizace. Ačkoli by se dalo o Grandhotelu hovořit jako o dalším Ondříčkově režisérském kroku vpřed, určitě to není snímek, který by se měl stát hitem roku. I když to vlastně záleží i na kvalitě jeho konkurence…

Grandhotel. Česká republika, 2006, 96 min., komedie. Režie: David Ondříček. Scénář: Jaroslav Rudiš, Pavel Jech. Hudba: Jan P. Muchow. Hrají: Marek Taclík, Klára Issová, Jaroslav Plesl, Jaromír Dulava, Dita Zábranská, Ladislav Mrkvička.

Grandhotel

foto: milan.soucek

LitENky č. 2/22, roč. 2006/2007