Po roce 1989, kdy byl nastartován obrovský boom knižní produkce, vznikla řada menších nakladatelství, jejichž redakční práce nebyla tak precizní, jak by se očekávalo. Své případné nedostatky však tyto instituce nahrazovaly tím, že vydávaly literaturu, po které byl na našem knižním trhu hlad. Kromě toho zde existovali ještě staří tahouni, vydavatelství již zavedená a s poměrně slušnou úrovní redakčního zpracování. Zájemců o knihy neubývalo, tematika vydávaných knih se hojně rozšiřovala a specializovala na menší a menší okruhy čtenářů, úroveň knih se zlepšila i z technického hlediska, křídový papír už nebyl raritou. V takovém stavu se situace knižního trhu přehoupla do 21. století.

Prochází-li se čtenář dneška po knižních prodejnách, je až udiven, jak široký sortiment se kolem něj rozprostírá. "Záplava titulů z nejrůznějších oblastí je výsledkem přirozeného vývoje našeho knižního trhu po roce 1989, svobody podnikání v nakladatelském byznysu, vstřebávání vlivů a trendů ze zahraničí. Jako občan se z toho raduji, protože svoboda, byť v tomto chaotická a neregulovaná, je mi milejší než doba cenzury a nesmyslného plánování, kterou jsem zažil," komentuje současnou situaci spisovatel Jiří Hájíček. Jako prozaika ho však trápí upozadění beletristických titulů (zvláště české prózy) v záplavě ostatních knih, ale zároveň to podle něj není stav k lamentování. "Naopak to chápu jako výzvu pro krásnou českou literaturu vybojovat si zpět na knižním trhu pozici důstojnější. Mám radost, že i několik českých prozaiků se stalo tržně úspěšnými, a věřím, že i v konkurenci kvalitních překladů zahraniční beletrie si čeští čtenáři budou čím dál více vyhledávat „své“ domácí autory, podobně jako české filmy jsou navštěvovány někdy více než některé filmy zahraniční," dodává. Jako častý návštěvník knihkupectví si užívá tu pestrost a mnohotvárnost nabídky na knižním trhu a oceňuje právě možnost volby a výběru. "Každý má šanci ke kvalitě dospět, najít si ji. Nedokážu si v tomto představit regulaci shora." Jako jednoznačně pozitivní hodnotu oceňuje liberálnost knižního trhu také Dagmar Mocná, docentka Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. "Důležitá je však vyváženost jednotlivých trendů, poměr, v jakém se čtenář nechá těmito trendy ovlivnit," dodává.

To své si na pultech obchodů najde opravdu každý. Orientovat se v takové záplavě literatury dá však mnohdy velkou práci. Ale lze o všech knihách bez ostychu říci, že jsou svým obsahem i zpracováním dobře udělány, že jsou všechny, nebo alespoň jejich většina, stejně kvalitní?

Když reklama pomáhá

Módním hitem posledních několika let se stala snaha nakladatelů vydat nějaký bestseller či „dojnou krávu“, jak se v knihkupeckém slangu říká té publikaci, která se celkem slušně rentuje. Pokud nakladatel dobře zvolí autora nebo téma a přidá v dnešním světě tolik účinnou reklamu, určitě se nějaký ten zanícený čtenář najde. Dalo by se totiž říci, že s dobrou reklamou se dnes prodá snad cokoliv, například i to, co se zpočátku zdálo být projektem bez budoucnosti, tedy „chcíplým psem“. A přesně toho se rozhodli využít všichni, kteří se domnívali, že mají světu co říci. Začaly tak vznikat desítky knih, jejichž autory nebyli spisovatelsky plně kompetentní lidé a bez jejichž obsahu by se svět možná i obešel. Samozřejmě se dá namítnout, že dnešní žití je obecně nastartováno tak, aby nás zaplavily informace z nejrůznějších oblastí lidského konání, a že je určitě zajímavé přečíst si například vzpomínky snad každé alespoň trochu známé umělecké osobnosti. Jejich příznivci jsou jistě potěšeni, že mohou nahlédnout do soukromí své hvězdy.

Kromě memoárů uměleckých osobností se ale v poslední době prosazují také memoáry reprezentantů poněkud jiných lidských činností. Jsou to zejména osoby spjaté se sférou politiky a podnikání, jejichž knihy mají aspirace být spíše dokumentem o autorových aktivitách a také jejich ospravedlněním než významným literárním počinem (uveďme příklad pamětí Radovana Krejčíře nebo Libuše Barkové), nebo také obecně nevýznamní lidé, označovaní neotřele a zcela v souladu se světovými trendy dneška jako celebrity. A tak se například stane, že literárně napsaná kniha pamětí známého zpěváka či herce vyjde zcela bez povšimnutí veřejnosti, zatímco Deník VyVolených, který obsahuje pouze intelektem neoplývající myšlenky a vulgární citace účastníků této reality show, je pro čtenáře „prostě bomba“. (Na letošním Knižním veletrhu v květnu dostala kniha cenu za nejúspěšnější novinku roku 2005 z produkce nakladatelství Fragment.)

Co taková kniha sdělí světu za poselství, je záhadou. Určující je v těchto případech jedině zisk a do toho se kvalita knihy nepromítá. Jedné z nejočekávanějších knih roku 2005, pamětí Miloše Zemana Jak jsem se mýlil v politice, se prodalo přes 135 tisíc výtisků, a přestože byla některými kritiky odsouzena za hanobivé a urážlivé výroky o Zemanových politických protivnících, stala se ihned po vydání nejprodávanější knihou v republice, dva dny po uvedení na trh už nebyla k sehnání a vydělala svému autorovi hodně přes dva miliony korun.

Mít doma svého rádce

Na současném českém knižním trhu se celkem dobře uchytily i další z fenoménů – beletrizované podoby úspěšných televizních seriálů, společenské romány (jakýsi potomek kdysi oblíbené červené knihovny), nejrůznější odborně zaměřené publikace i pansofické encyklopedie. Právě u encyklopedií došlo k zajímavému posunu, kromě velkého množství publikací přehledových a mapujících podrobněji určitou oblast vědy (tematické zaměření na dějiny, člověka, faunu či flóru) se objevila i díla označená jako encyklopedie, ale určená pro velice specializovaný okruh čtenářů. Takovými knihami jsou například Encyklopedie nožů, Encyklopedie traktorů, 1000 tahačů atd. Obecně však lze říci, že vydávání encyklopedických publikací má u současného čtenáře jednoznačně pozitivní ohlas. „Dnešní svět je světem, který na člověka neustále chrlí informace ze všech možných oborů. Aby se v nich kdokoli zorientoval, potřebuje nějakou základnu, opěrný bod. Encyklopedie, která by pojímala všechny hlavní obory lidské činnosti, je proto nejvhodnějším řešením. Mít ji doma v knihovně pro případ, že je rychle potřeba něco najít, je asi nejčastějším důvodem k její koupi. Většinou jsou to knihy hezky graficky vymyšlené, na kvalitním papíře, jsou přehledné... Kromě toho je to vhodný a vděčný dárek, který neurazí,“ říká prodavačka Marie z malého pražského knihkupectví.

Dagmar Mocná vidí ekonomický i čtenářský úspěch tohoto druhu literatury ještě jinde. "Současným, mohutně se prosazujícím trendem je dominance audiovizuálnosti nad textem a také ústup fikčnosti ve prospěch textů více faktografických. (Fikce se samozřejmě udržuje, zvláště v určitých prototypických modelech, jako jsou například polopohádkové světy Harryho Pottera či Pána prstenů.) Ve středoevropském prostoru , nejvíce snad však u nás, působí ještě model vzdělávání, který má velmi dlouhou tradici. Zatímco my klademe hlavní důraz na všeobecné znalosti z mnoha oborů, v oblastech západním směrem se více akcentuje schopnost s nabytými znalostmi nakládat, umět je využít. Také proto jsou u nás encyklopedie vděčným nakladatelským počinem."

Mezi „domácí rádce“ však patří ještě jiný typ v současnosti masově produkované literatury. Jsou jimi příručky, a to z nejrůznějších oborů. Radí nám, jak zhubnout, jak být úspěšnou matkou, podnikatelkou či vedoucí... Hojně rozšířené (a též hojně prodávané) jsou ty, které mají pomoci lidem 21. století vylepšit či upevnit své partnerské vztahy (pokud nějaké mají), nebo (těm, kteří ho nemají) pravého partnera pro cestu životem najít. Ovšem plzákovská moudrost a vtipné pointy se jaksi vytratily. Od titulu Jak ulovit muže se asi mnoho profesionálních rad čekat nedá. Na druhou stranu se v poslední době vyskytla v této oblasti i dílka, která našla velice kladný ohlas nejen u čtenářů, ale i mezi odborníky. I jejich hodnocení bylo však podloženo spíše životními zkušenostmi než odbornými argumenty. Když před několika lety vyšly dvě knihy Allana a Barbary Peaseových s tituly Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou, staly se okamžitě bestsellerem. Trefily totiž do černého, a ač se zakládaly na poznatcích ze zahraničního prostředí, skvěle vyhovovaly i stereotypům o českých partnerských vztazích. Internetové diskuse o těchto knihách byly plné radosti i melancholicky úsměvných povzdechů nad tím, že to „stejně jako u nás chodí i jinde“.

Co prozradí knihy?

Český čtenář si opravdu má z čeho vybírat. Nakladatelé se předhánějí, kdo poskytne větší senzaci, kdo vydá větší raritu. Lidé utrácejí za knihy více peněz, obchodníci profitují, všichni si přijdou na své. Díky obrovské záplavě literatury se každý čtenář, i ten, který se zdánlivě věnuje pouze literatuře vyšší kvality, stává v knižním průmyslu tak trochu masovým spotřebitelem. Hranice mezi literaturou hodnotnější a tou méně kvalitní je totiž v mnoha případech značně nejasná. O hodnotnosti knihy dnes nevypoví její vzhled ani tematika, dokonce ani čtenářský ohlas. Klasická díla se objevují jak v exkluzivních vydáních, tak v prodejnách, kde je můžeme koupit za pár desítek korun. Lze tedy dnešního čtenáře vůbec hodnotit podle starého anglického přísloví, které praví: „Řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi“?

Jana Kácovská