Poprvé jsem výstavu navštívila v červnu asi měsíc po jejím otevření. Ve vile bylo možné zhlédnout grafické listy, kresby, dosud nezveřejněné skicy, sochy a mnoho dalších děl. Exponáty se tematicky dotýkaly námětů z české historie, křesťanství a lidského života. V přízemí se nacházely tři pokoje se sochami a celkovým dílek autora. Patro bylo věnováno návrhu pomníku na Bílé hoře. Mohli jsme si tu prohlédnout i secesní nábytek, jehož autorem byl sám F. Bílek.

Celá výstava ve mne vzbudila smíšené pocity. Donutila mě přemýšlet nad tématy, která autor zvolil. V mysli jsem je spojovala s naším životem a určitou „malostí“ člověka.

Velmi na mě zapůsobila, proto jsem se začala zajímat o její další osudy.

Pokusila jsem se získat několik informací o průběhu výstavy. Bylo mi řečeno, že o expozici mají velký zájem i cizinci hovořící hlavně anglicky a německy. Trošku mě překvapilo, že se tu neobjevil nikdo z Francouzů, protože F. Bílek studoval v Paříži.

Nejvyšší návštěvnost byla v červnu a v září. Vysoký zájem byl o výstavu hlavně ve středu, kdy probíhala i s výkladem průvodce. Více návštěvníků se tu zdržovalo ve slunných dnech. Někdy se ale stalo i to, že nepřišel nikdo. Za úspěch lze u malé expozice považovat počet padesáti návštěvníků za den .

V knize, kam hosté psali své odkazy a názory, jsem zjistila, že ohlasy na expozici jsou víceméně kladné. Našlo se tu však i několik připomínek. Jeden z návštěvníků kritizoval pohled na vilu, která se schovávala v objetí stromů, tím pádem nebylo možné ji obdivovat v celé její kráse. Stromy nepropouštěly dostatečné množství světla k exponátům. Námitky se tu našly i na nedostupný balkon nebo na nevhodně umístěné názvy děl.

I přes několik nedostatků byla expozice celkově považována za úspěšnou.

(hes)

LitENky č. 1/21, roč. 2006/2007