Medvídek Pú slaví osmdesátiny

Kdo by neznal dobráckého medvídka Pú a jeho přátele ze Stokorcového lesa – moudrého Kryštůfka Robina, věčně vylekané Prasátko, divokého Tygra a flegmatického mrzouta oslíka Ijáčka. Milují je malí i velcí čtenáři po celém světě a jejich popularita neklesá, ačkoli oblíbené postavičky letos oslavily již osmdesáté narozeniny. První knížka jejich dobrodružství s názvem Medvídek Pú totiž vyšla v Británii 14. října 1926 a měla takový úspěch, že její autor, britský spisovatel Alan Alexander Milne (1882-1956), napsal o Púovi i další knihy a básně, jež byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků. Pú byl nejdřív obyčejným plyšovým medvědem, kterého dal Milne svému synovi Christopheru Robinovi k narozeninám. Příběhy o něm mu vyprávěl před spaním, až se nakonec rozhodl je sepsat.

Pú se dokonce stal nejbohatší pohádkovou postavou, ročně vynáší 5,9 miliardy dolarů a předčí tak i Mickey Mouse či Harryho Pottera.

Ke svým osmdesátým narozeninám dostal medvídek dar vskutku hodný takového výročí: svoji vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.

Na závěr nezbývá než popřát oslavenci mnoho štěstí, neboli mnomo hoho šetě setí, jak by napsala Sova…

Anna Holmanová

MP3 Babička

Nakladatelství Prostor přináší nové, "modernizované" vydání klasického díla české literatury, Babičky Boženy Němcové. Toto vydání je textově identické s tím, jež v roce 1953 pro Knihovnu klasiků SNKLHU připravili Bohuslav Havránek, Rudolf Havel a Rudolf Skřeček, ilustracemi jej opatřil výtvarník Martin Velíšek. Novinkou je však další součást knihy, CD ve formátu MP3 s desetihodinovou nahrávkou románu, kterou čte Eva Holubová v režii Jiřího Ornesta.

Jana Kácovská

Další jitra Václava Větvičky

Ve čtvrtek 26. 10. 2006 v 17.00 hod. proběhl v kavárně Domu knihy Kanzelsberger- Astra na Václavském náměstí křest nové knihy Václava Větvičky Moje růžová dobrá jitra spojený s autogramiádou. Další dílo z „volného cyklu“ vyprávění a glos o životě současném i minulém, místech autorových vzpomínek, botanice i věcech tak obyčejných, jako jsou například schody či pozůstatky žvýkaček na chodníku, se nese v podobném, milém a laskavém duchu jako knihy předchozí - Moje květinová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra a Něco pro zahřátí duše.

Jana Kácovská

Naučit se text je to nejmenší…

V Národní knihovně v Praze se každé druhé úterý v měsíci již přes rok koná setkání s význačnými českými osobnostmi uměleckého světa. Pořadem, nazvaným Host v Klementinu, provází spisovatel a publicista František Novotný. 10. října 2006 zde v Zrcadlové kapli přivítal herce Luďka Munzara. Událost výjimečná, neboť známý herec již veřejně nevystupuje.

Munzar vzpomínal na slavné kolegy z Národního divadla svých hereckých začátků. Vyprávěl o svých kladných a záporných rolích a vyznal se, že právě tady přijal cennou poučku „Nedělej velký gesta, když nevíš, co přijde potom“. Mnohokrát se mu vyplatila nejen na divadelních prknech. Zdůraznil, že na herectví „naučit se text je to nejmenší, nejhorší je přijít na to, jak to říct.“

Umělec se též zamýšlel nad vývojem českého dabingu. Z dnešní úrovně je většinou zklamán.

Na přání návštěvníků přidal pár postřehů k televiznímu triptychu o rozhlednách, stromech a řekách: např. ač dostal spoustu nadšených dopisů, Česká televize nemá zájem dokumenty reprízovat. Neopomněl i negativní ohlasy. Ty jsou řídké, někdy ovšem nevybíravě útočné.

On sám vše komentuje s laskavým nadhledem. Jeho čeština je bohatá a prosta hrubých slov. Jeho život se již ubírá jiným směrem – odešel do ústraní a s láskou se věnuje těm „nejobyčejnějším“ rolím života, jako je například role dědečkovská.

Závěrem večera si Luděk Munzar potřásl rukou s hloučkem svých fandů, ochotně rozdal i autogramy.

Zuzana Hajíčková

Svérázná mecenáška

PhDr. Dana Mikulejská otevřela svou přednáškou 11. října v pražské Městské knihovně cyklus setkávání s malířkou a grafičkou Zdeňkou Braunerovou. Jeho cílem má být seznámení veřejnosti s životními osudy umělkyně, žijící na přelomu 19. a 20. století.

První setkání bylo věnováno korespondenci této ženy s Milošem Martenem a Josefem Portmanem. Z ní vysvitlo, jak nezávisle - a na svou dobu provokativně - umělkyně vystupovala (pro své umělecké názory tak byla po celý život obklopována mladými lidmi). Také že (nejen finančně) podporovala řadu umělců. Nejinak tomu bylo v případě Martena, jehož knihy byly svého času bez jejích ilustrací nemyslitelné, či Portmana, kterému zdarma (nebo za cenu symbolickou) zaslala řadu svých děl. Mecenáškou byla vskutku velkorysou, neboť jí především záleželo na umění. Pro něj byla schopna jakýchkoliv darů. Mnoho naslibovala, neboť nerada odpírala. K plnění se pak často ani nedostala.

Přednáška byla zasvěcená a zajímavě doplňována čtením dopisů. Bohužel se pořad musel obejít bez projekce, která by v opačném případě mohla obraz Braunerové vykreslit plastičtěji. Doktorka Mikulejská hovořila s nadšením, avšak těžko formulovala věty a zbytečně se opakovala.

Zuzana Hajíčková

Nový příliv

Kdy nastal ve výtvarném umění obrat k modernímu pojetí? Kdo byl průkopníkem nového ztvárnění témat? Co bylo jiné a proč? Na tyto otázky se pokusí odpovědět náš významný kunsthistorik doc. PhDr. Jiří Kotalík v třídílném cyklu Mistři světového umění, doplněného diaprojekcí.

První část pořadu již byla zahájena 12. října v Městské knihovně v Praze přednáškou o benátském malíři Tintorettovi (16. stol.). (Zbylé dvě budou pokračovat v následujících 14 dnech.) Tintoretto byl představen jako průkopník baroka, jehož styl se vyznačoval nedbalostí formy a dramatičností a který se snažil dosavadní církevní malbu ozvláštnit světskou tematikou. Obdobně pak usiloval o propojení antiky s barokem. Do jeho obrazů se silně vlilo světlo. Toto ostatně dokládaly i promítané reprodukce, vhodně doplňované věcnými poznámkami přednášejícího.

Přednáška byla ve srovnání s jinými poměrně krátká (pouze 45 minut), přítomní však nevyužili možnosti diskuze. Jisté prvky nebyly doladěny a prozrazovaly spěch, například některé diapozitivy byly obrácené vzhůru nohama, a nikdo je divákům ani na místě neupravil.

Zuzana Hajíčková

Měsíc říjen obsadily v kině Ponrepo filmy italského režiséra Viscontiho. Stalo se tak ku příležitosti sta let od jeho narození. Někomu je znám Luchino Visconti jako jeden z hlavních iniciátorů filmového neorealismu, někomu jsou známy spíš jeho politické postoje- účastník protifašistického odboje. V Ponrepu bylo k vidění na třináct jeho filmů, včetně debutu Posedlost, natočeného podle slavné předlohy románu Jamese M. Caina- Pošťák vždycky zvoní dvakrát.

Monika Krajčovičová

Podzimní knižní veletrh

Ve dnech 13. a 14. října se v Havlíčkově Brodě uskutečnil 16. ročník Podzimního knižního veletrhu. Letošního ročníku se zúčastnilo přes 170 vystavovatelů a novinkou byl tzv. virtuální veletrh, díky němuž vystavovatelé mohli informovat čtenáře o svých knihách i o doprovodných akcích virtuálně – tedy v internetové podobě. Hlavním hostem festivalu byl finský prozaik Arto Paasilinna a součástí programu bylo také představení českého překladu Paasilinnovy knihy Autobus sebevrahů. V rámci bohatého doprovodného programu se mohli čtenáři zúčastnit soutěže Dopište Viewegha, v níž měli za úkol dopsat závěr k Vieweghovu úvodnímu textu, proběhla také beseda s Jiřím Grygarem a již popáté byla předána cena České astronomické společnosti Littera Astronomica, kterou letos obdržel astronom Oldřich Hlad.

Milan Souček