Milénium a Francie: momentky rozvlněné do všech stran
Lucie Břinková
Je to doba, kdy si Francouzi zvykají na to, že jejich franky pomale ztrácí hodnotu, doba, kdy přichází euro, je poměrně teplá zima, prezidentem je Jacques Chirac, lidé ve Francii neustále stávkují a 31. prosince vypukne vítání nového tisíciletí. Takhle nějak vypadá svět nové prózy Jaroslava Formánka Francouzský rok.
Francouzský rok aneb od srpna do července v Paříži je román, který je psán deníkovou formou, a mapuje tak jednotlivé, byť nedatované dny jistého muže, Čecha, dlouho žijícího ve Francii. Začínáme návratem z prázdnin, ocitáme se na jednom jihovýchodním pařížském předměstí, v malém hotelu s neuvěřitelně proměnlivou a multikulturní škálou klientů a zaměstnanců, nakukujeme do soukromí vypravěče a jeho synovi téměř pomáháme plnit domácí úkoly...
Od srpna 2000 do července 2001 se v Paříži a vůbec celé Francii děje spousta věcí.
Pisatel deníku si zaznamenává - místy stroze, místy velice barvitě - kulturní a politické dění, které prokládá popisem všednosti svého dne v zaměstnání i se svým synem. Výpověď je bohužel pouze konstatující a jen zřídka jí prostupuje nějaké hodnocení. Na mě jakožto čtenáře působí jeho záznamy po několikátém dni poněkud nudně. Ale Formánek jako by uměl předvídat, a tak po několika stranách přichází překvapení - čtivé epické pásmo, které vypravěč umně vkládá mezi jednotlivé záznamy. Jsou to přepisy rozhovorů a komentářů různých lidí z různého prostředí, které se odehrávají všude kolem nás. Text tak dostává nový rozměr.
Vše je zaznamenáno pečlivě, velice pěkným jazykem. Bravurní zacházení se slovy, barevné přívlastky, rozmanitost vyjadřování a živé popisy nejsou Formánkovi rozhodně cizí. Celý text se pohupuje ve velice klidném tempu, které je sem tam narušeno nějakou epickou příhodou. Čtenář má tak čas si s úsměvem (s nadsázkou) utvořit názor na situaci v zemi, kde společnost má směřovat k lepším cílům, a místo toho je díky zkreslujícímu, nepravdivému zpravodajství v médiích zatracuje.
Po přečtení Formánkova románu nemám pocit, že bych četla typický deníkový záznam, kde se obvykle řeší každodenní situace a niterní záležitosti pisatele. Spíše se mi do rukou dostala velice zajímává a naléhavá výpověď, jejímž pokračováním bude čtenářovo přemýšlení o věcech o problémech, kterých se vyprávění dotklo. Odnáším si pocit, že Francie je plná stávkujícího lidu, který neustále za něco bojuje, a že člověk jakožto jednotlivec se i v takto vyspělé zemi pomoci nedovolá. Že nejlevnější jídlo koupíte u McDonald´s a že zvláštní zálibou Francouzů je používat vojenská přirovnání.
Obraz se rozvlní do všech stran.
Formánek, Jaroslav: Francouzský rok. Praha. Revolver revue 2005. 310 s.
LitENky č. 4/19, roč. 2005/2006
(8. 3. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1448