Volný čas si člověk zpestřuje nejrozličnějšími aktivitami. Jeden relaxuje s knihou, jiný texty sepisuje. Je-li někdo zručný a kreativní, odreagovává se manuální činností, například truhlařinou. Vnitřní klid nachází při opracovávání dřeva, relaxuje s hoblíkem. Aby šla takovému člověku práce od ruky, často si zpívá. Pokud nemá hudební sluch nebo náladu napínat své hlasivky, hobluje cédečka v mechanice.

Někdo naopak nachází uspokojení v rozvaleném nicnedělání a v pohodlné pohovce hobluje přes tři sta filmů ročně. Některé filmové senzace se bohužel na české obrazovky nedostanou. Potom nezbývá nic jiného, než hoblovat blockbustery doma z harddisku. Méně náročný divák k odpočinku nevyžaduje filmové delikatesy a hobluje každý večer po televizních stanicích seriály.

Najdou se mezi námi tací, kteří mají rádi pohodlí domova i měkké sofa, ale přeci jen je neuspokojuje pasivní sledování či poslech výplodů cizích umělců. Největší radostí těchto lidí je vlastní tvorba, zaměřená buď na umění vizuální, nebo na produkci hudby. Druzí zmiňovaní hoblují mezi čtyřmi stěnami nejčastěji kytaru, elektrické poleno (tj. syntetizátor) či koláče (tj. vinylové desky). Ve chvíli, kdy dosáhne jejich hra jisté úrovně, mají tendenci seskupovat se a scházet se s podobně založenými individui a hoblovat ve zkušebně. Když skupina hobluje pravidelně, může výsledky svého snažení prezentovat na koncertech. Nástroje s aparaturou bývají mnohdy objemné a těžké, navíc vystoupení nemusí probíhat vždy v místě bydliště. Potom nezbývá než nasednout do vozu. Poměrně obvyklou vlastností (amatérských) hudebníků bývá nedochvilnost. Aby členové kapely nemuseli platit penále za zpoždění a dorazili do místa konání včas, nezbývá řidičovi než sešlápnout pedál na podlahu a pořádně hoblovat gumy.

Na rozdíl od bohémů se sportovně založený člověk nejlépe zbaví stresu pohybem. V zimě stovky a stovky lidí hoblují sjezdovky, odvážnější na prkně hoblují rampu, na kitu (typ padáku) hoblují kopce. Někteří potřebují pro život pořádnou dávku adrenalinu a hoblují nebe na L-13.

Většina z nás se však radši drží pevné půdy a v oblacích má jen hlavu. Mezi takové snílky patří třeba hledači pokladů, kteří tráví celé dny pobíháním po lesích, lukách, stráních a hoblují pole detektory kovů. Jejich pátrání končívá spíše neúspěšně. Smutek a rozladění občas řeší i tím, že hoblují nejbližší pípy. Nepodařený den nemusí vždy skončit tragicky, ale může se změnit i v příjemnou vzpomínku. V bufetu u pípy se lovec pokladů setká s osamělou lovkyní perel a popovídají si o ztracených cennostech. Aby se lov na poli lásky vyvíjel nadějně, nesmí milovník pokladů do šťastně nalezeného zlatíčka hoblovat své světonázory více, než je potřeba. Přežene-li svůj atak, musí zapomenout na hoblování v přítmí nedalekého lesa a hoblovat závity, kde se dopustil zásadní taktické chyby.