Miluji divadlo ve všech jeho podobách, ale přiznávám se, že navzdory všem plakátům lákajících diváky na zvučné tituly činohry či baletu propadám opeře. Nějak mě prostě fascinuje, že obsahuje všechno: zpěv a hudbu, balet i herectví. Je to výborná syntéza toho, co v divadle můžete vidět a především slyšet. A právě "dobře" udělaná opera se stává zážitkem na celý život. Ale nejen ona, ale všechny formy divadla si zaslouží, aby se nepyšnily pouze dobrým titulem, ale pečlivě a pořádně odvedenou prací.

Nepočítám se mezi náročné diváky, ale požaduji jistou úroveň. Divadlo je od slova dívat se a já chci mít na co! Mám chuť zavřít oči a nechat se unášet vtipnými či dojemnými dialogy, zaposlouchat se do podmanivé hudby a slyšet božský zpěv, ale nechci hrůzou spadnout ze sedadla, když je otevřu. Záleží mi na výpravné scéně, krásné dekoraci, dobových kostýmech a líčení. Vždyť přeci jeviště je základní součást celé inscenace!

Proč je tedy v dnešní době tak opomíjeno?! Kdo z vás se chce dívat na rozlámanou židli, vrzající postel a herce v ošuntělých kabátech a keckách? Já tedy rozhodně ne, ale bohužel se mi poslední dobou zdá, že tato divadelní "chudoba" a nevkus jsou jaksi v módě. V tom mínění mě v poslední době utvrzuje převážná část inscenací, které jsem měla možnost zhlédnout. "Úchylky a výstřelky" režisérů mě pronásledují téměř v každém divadle. Namátkou připomenu nedávnou premiéru Prodané nevěsty v ND či Pikovou dámu ve Státní opeře (viz má recenze v tomto čísle LitENek). Tato divadla se pomalu stávají továrnami na nevkus.

V nedávné minulosti obou našich pražských operních scén je až příliš mnoho "vybočení z řady", ovšem nesprávným směrem. Proč operu, dějově zařazenou do určitého historického období, "sázet" do přítomnosti? Proč se Mimi v Bohémě ušňupe kokainem, místo aby důstojně skonala na souchotiny, jak jí předepisuje libreto. Proč má "prodaná" Mařenka na hlavě copánky připomínají Nšoči a proč se na venkovské scéně procházejí sokolové se srpem a kladivem? Proč v Shakespearově dramatu běhají herci téměř nazí, jezdí na skateboardech či nosí péřovky? Proč má Hamlet pletený svetr a kožené kalhoty, Ofélie jen jeden rukáv u šatů, Romeo každou nohavici jinou a Julie na hlavě umělé květiny? I samotné kostýmy zlehčují nastávající tragédii a budí v divácích úsměv...

Opravdu nepochopím, co se režisérům honí v hlavě, když vymyslí, že na scénu přijede trabant, motorka nebo přijde kůň. Nevím, co je smyslem tohoto "plánovitého" mrzačení diváckého vkusu, ale jedno vím jistě - nespolknu tuto "návnadu" a nenechám se od divadla odradit. Budu se dál snažit nacházet to, co nepoznamenala levá ruka režisérova, a pokusím se divadlo vnímat tak, aby jeho návštěva byla stále tím pozitivním, neobyčejným zážitkem na celý život. A prosím Vás, zkuste to také...

Helena Hollová

LitENky č. 5/15, roč. 2004/2005