Debata k článku "V kině štěstí nehledej "

Myslím, že v článku dochází k zásadnímu dvojímu nepochopení: jedním je způsob nazírání filmového umění vůbec,a druhé s tím úzce souvisí, tedy vztahuje se přímo kekonkrétnímu filmu. Klasická "recenzentská" banalizace a zúžení kinematografie na DĚJ a jeho PRAVDĚPODOBNOST, zavírá možnost vnímat FILM a IDEU. Slámovo "Štěstí" je žánrově v podstatě pohádka (v horším případě by mohla být agitkou, ale k tomu nesklouzává). Zlo a dobro v jednoduchých črtech v současném světě. Je to film o ideji dobra, čili pracuje s nadsázkou, či spíše s "autorským přáním" - v postavách "dobrých" (nicméně co se týče této "pravděpodobnosti", tvrdím, že takové lidi prostě také znám, že jsou - ale nevadilo by mi, kdyby byly jen personifikovaným přáním autora, je to jeho VIZE). Tolik tedy co se týče IDEJE. A co se týče FILMU: již dlouho, a vlastně si nepamatuji kdy naposledy, jsem v českém filmu neviděl natolik šťavnaté herecké výkony a hlavně nezakomplexovanou a "sytou" kameru, věnující se každé situaci s velmi přímým a přitom lyrickým zaujetím. Ve srovnání s "bakalářským" typem českého filmu (Hřebejk, Zelenka...), eokázale a nenápadně, kinematografický přístup. Jedinou výtku snad k lehké "festivalovosti" určitých motivů (východní blok jako ratejniště). Ale ty souvisejí už s naturelem režiséra a jeho zálibou ve "špinavém". A to, že "se to dnes rádo" ve světě vidí, možná ani nemá Bohdan Sláma řešit. Jen autoři takto odsuzujících článků, by měli zkusit jít malinko hlouběji pod povrch. A taky se věnovat filmu ne jako sledu historek.