BÁSNÍK KŘEHKÉ KRÁSY - S FERDINANDEM STOČESEM O ČÍNSKÝCH PŘEKLADECH
Žaneta Procházková
Vím, že jste vystudoval ekonomii a pracoval jste mnoho let na různých zemědělských projektech při OSN v Africe a Latinské Americe To je přeci jen trochu vzdálené světu čínské literatury. Jak jste se dostal k čínštině a překládání čínské poezie?
Bylo to začátkem sedmdesátých let v Togu. Moji francouzští přátelé vřele přijali překlady mých nejoblíbenějších básní z Mathesiových "Zpěvů staré Číny" do francouzštiny. Měl jsem však dojem, že současně pociťují jakési ukřivdění, jakoby před nimi někdo dlouhou dobu něco tajil, udivovalo je, že o krásném a tajuplném světě staré čínské poezie neměli ani potuchy. Ptali se: „To, co je na této poezii tak přitažlivé, do ní vložil ten tvůj Mathesius, nebo již ten Číňan?“ Cítil jsem se zaskočen. O zdrojích, z nichž Mathesius čerpal, jsem věděl málo a o tom, co čínský autor skutečně napsal, jsem tehdy neměl ani nejmenší představu.
Tak začalo vaše „detektivní“ pátrání po původu básní ve "Zpěvech"?
Ano, svatosvatě jsem tehdy přátelům slíbil, že na tuto otázku najdu odpověď, netušil jsem, že hledání to bude zapeklité a potrvá mnoho let…
Své překvapivé závěry jste česky publikoval v knize "Život Li Poa v básních" (2003) a v antologii "Písně a verše staré Číny" (2004, recenze viz Litenky č. 12). Objevil jste, že některé básně byly podvrhy. Jak je to možné?
Přišel jsem na to, že Mathesius svědomitě a mistrně přeložil některé básně z němčiny, z díla Klabunda, což byl pseudonym Alfreda Henschkeho. A pak se ukázalo, že Henschke dovedně vymyslel části básní i celé básně. Mezi zdroji své inspirace uváděl Henschke i Juditu Gautierovou, nejspíše však netušil, že tato dáma postupovala naprosto stejně jako on sám: některé básně si zcela, či z části vymyslela, ve své sbírce "Kniha z nefritu" (1867, 1902)se však sama označovala jako překladatelka.
Ale tehdejší francouzští sinologové v čele s D´Hervey-Saint-Denysem museli vědět, že její verše v prvním vydání z roku 1867 jsou pouze pseudočínské. Jaká byla jejich reakce?
Pro tehdejší sinology se jednalo o variace, tedy k ničemu nezavazující výplody představivosti autorky, a jako takové se nemohly stát předmětem jejich zkoumání.
A v roce 1902, když vyšla "Kniha z nefritu" podruhé?
Toto nové vydání bylo rozšířeno o 39 nových básní, z nichž 23 bylo zbásněno na podkladě skutečného překladu z čínštiny, staré a nové básně však byly dokonale promíchány. Sinologové odhalili i ve zbásněných autentických textech některé nepřesnosti, a tak se ujal názor platící dodnes: že Judita Gautierová vskutku překládala a dopouštěla se menších či větších omylů. To je však nesprávné.
Teď z trochu jiného soudku. Dočetla jsem se, že jste se učil čínštinu na díle básnířky Li Čching-čao. Proč právě na ní?
Když se mi dostalo poprvé do ruky úplné dílo Li Čching-čao, měl jsem pocit, jako by mě napříč tisíciletí důvěrně oslovil někdo nesmírně blízký. Zamiloval jsem se do jejích veršů a nesmírně mě lákalo přeložit je do češtiny. Brzy poté jsem zahájil své studium čínštiny s paní Čeng Su. Když jsem jí vysvětlil, oč mi jde, navrhla sama, abychom jako podklad pro zcela netradiční studium vzali úplné dílo této básnířky. Výsledkem je sbírka "Květy skořicovníku".
Otázka, která se přímo nabízí: který je váš nejoblíbenější čínský básník, máte-li takového?
Kdybych měl vybrat tři nejoblíbenější básníky, řekl bych bez váhání Li Po, Tu Fu a Li Čching-čao. Li Po a Tu Fu jsou mi stejně blízcí a těžko bych se mezi nimi mohl rozhodnout. Rozpracoval jsem rozsáhlou dokumentaci pro oba, ale dovedl jsem do konce nejdříve Li Poa, protože o životě Tu Fua existuje několik publikací (např. amerického sinologa Williama Hunga), zatímco o Li Poovi je jediné všeobecně uznávané dílo od Arthura Waleye (The Poetry and Career of Li Po, Londýn 1950), které však není příliš objektivní. V knize "Li Po – život v básních" jsem shromáždil fakta o životě Li Poa a velký počet biografických básní, jež jsem se snažil seřadit tak, jak se odvíjel básníkův život, aby si čtenář sám mohl učinit názor o tom, jaký Li Po byl.
Pojímáte čínskou poezii jako impresionistickou. Osobně s vámi souhlasím, ale někteří sinologové mají vůči takovému výkladu výhrady. Z jakého důvodu?
Nejsem autorem názoru, že stará čínská poezie je v podstatě impresionistická, jenom jsem se připojil k obecnému názoru, který k této otázce zaujímá francouzská sinologie. Je možné se domnívat, že toto pojetí je v rozporu s tím, že některé básně obsahují taoistické či buddhistické prvky, jiné jsou zastřenou kritikou politických a sociálních poměrů či satirou, ale to nevylučuje impresionistické pojetí básně. Pokud ve výjimečných případech tomu tak není, nemění to nic na skutečnosti, že čínská poezie je v podstatě impresionistická; tuto tezi nemůže zvrátit několik lidových balad epické povahy.
Máte za sebou již řadu překladů, naposledy jste vydal "Písně a verše staré Číny", které obsahovaly nejen vynikající překlady, ale i již zmiňovanou zajímavou studii. Chystáte teď nějakou další sbírku a kdy se na ni můžeme těšit?
Kniha ůLi Po – Život v básních" (Olomouc 2003) je zpracována s respektováním přísných pravidel odbornosti, jak tomu musí být u díla vydaného Univerzitou Palackého. Mám však pocit, že tato práce by si zasloužila též lehčí literární verzi s minimem odkazů a poutavějším názvem, jako třeba „Nebešťan na zemi vyhnaný“. Pokud jde o další práci, kdyby to mé zdraví dovolilo, chtěl bych dokončit básně Tu Fua a vkloubit je do vyprávění o jeho životě.
Děkuji za rozhovor.
ŽANETA PROCHÁZKOVÁ
Doc. Ing. FERDINAND STOČES (* 26. 9. 1929)
Vystudoval obor ekonomie a statistiky na Vysoké škole obchodní. Po studiích působil na Vysoké škole zemědělské, kde byl později jmenován ředitelem Institutu tropického zemědělství. Tři roky také působil jako univerzitní profesor v Ghaně. Po sovětské okupaci se rozhodl emigrovat. Působil pak v Togu, Senegalu, Keni a dalších afrických zemích jako expert Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) OSN, později se jako odborník Mezinárodního fondu pro zemědělství (IFAD) OSN zabýval financováním rozvojových projektů v Jižní Americe. Poslední roky aktivní činnosti měl F. Stočes na starost výlučně Čínu. Ve volném čase se začal učit klasickou čínštinu, aby se zdokonalil v překládání čínské poezie, která již od mládí byla a dosud je jeho velikou láskou.
(15. 3. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-943