Za trest a za odměnu: na dobrý román trochu málo
Anna Bečvářová
Kniha "Za trest a za odměnu" je už druhým spisovatelským počinem Anny Zonové, která na sebe poprvé upozornila před čtyřmi lety povídkovým souborem "Červené botičky".
Nyní se k nám autorka obrací s románovou prózou z doby těsně poválečné a následující. Osou knihy je vyprávění čtyř osob navzájem propletených rodinnými vztahy. Lise, zatvrzelá komunistka a matka dvou dětí, je nejsilněji prokreslenou postavou celé knihy. Vypráví svůj příběh od doby, kdy byla spolu se svými dětmi přesunuta "za trest" do oblasti pohraničí. Její manžel, kdysi prominentní komunista, byl v padesátých letech odsouzen za zradu a špionáž. Lise vzpomíná na předchozí bohatý život a konfrontuje jej s dobou strávenou v pohraničí. Nejenom manuální práce, ale i primitivní životní podmínky a kulturní nuzota ji značně deprimují. To vše však považuje jen za omyl, doufá v objasnění křivdy spáchané na svém muži a stále pevně věří v komunismus a bojuje za něj. Je postavou až tragikomickou, silně materiální a neschopnou nějakého hlubšího citu.
Druhým vypravěčem je Josef, který se při představování svého osudu vrací až ke svému narození. Jeho rodina rusínského původu naopak do pohraničí zavítala "za odměnu". Josef je ztělesněním naprosté primitivity, nevzdělanosti a nekultivovanosti venkovského dítěte. Jeho řeč, která by měla pravděpodobně představovat hovorovou mluvu malého chlapce, je až příliš nerealistická a jeho neustálé opakování frází "to mám od mamči, to mám od taťky" čtenáře přivádí k šílenství. Na druhé straně chlapcovo vyprávění podává vcelku barvitý a zajímavý pohled na vesnici v pohraničí.
Třetí postavou je Tereza, mladší sestra Josefa a později žena Rudolfa, syna Lise. Její příběh sledujeme až od doby dospělosti. Jestliže předchozí postavy ve svých vyprávěních reflektovaly život a události svého okolí, Terezina zpověď je spíše sondou do duše znuděné ženy ve středních letech, která svůj život ozvláštňuje nevěrou. Milenecký vztah k muži své přítelkyně se jí stává vším a je jím zcela pohlcena. Tereza je jistě zajímavou a nejvíce realistickou postavou celé knihy.
Poslední postavou knihy je Marek, neúspěšný básník a přítel Terezy. Jeho role v knize je téměř zanedbatelná, představuje jen několik málo vstupů a slouží k lepšímu vykreslení a pochopení vztahu k Tereze.
Ze všech čtyř linií jednoznačně nejlépe vystupuje postava Terezy. Tematikou otázky ženského nitra Zonová zaujala již v předcházejícím díle. Ostatní témata uvedená v počátku knihy - jako odsun Němců nebo politické procesy padesátých let - jsou naprosto nedotažena. Také jistý spojník všech čtyř postav jaksi chybí a spokojit se s jejich rodinnou provázaností mi přijde tak trochu málo.
Zonová, Anna: Za trest a za odměnu. Praha, Torst 2004. 260 s.
(11. 3. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-932