Karel Hynek Mácha a výtvarné umění
Lenka Dombrovská Slívová
Spisovatelé, hudebníci, malíři - ti všichni Máchu opěvovali. Někteří lidé zkoumali také jeho život, dílo, podobu, intimní deník a smrt. Sbírali jeho osobní věci, různá vydání jeho knih, obrazy inspirované jím a jeho dílem. Mnozí umělci se snaží najít a vytvořit Máchův portrét, protože se nedochovala žádná jeho přímá podobizna. Jiní výtvarníci tvoří obrazy na máchovská témata. Ale vztah mezi Máchou a výtvarným uměním je i přímější, sám Mácha byl totiž kreslířem, často a rád vytvářel obrazy hradů a zámků.
Samozřejmě ne všichni výtvarníci dostali příležitost ilustrovat Máj, i když jejich studie k Máji a k jiným máchovským tématům ukazovaly, že by tento úkol zvládli výtečně (např. M. Švabinský). Na ilustracích k Máji se podílelo mnoho velmi uznávaných umělců a naopak také dost druhořadých.
Nejznámější a nejvýše hodnoceny bývají obvykle ilustrace J. Zrzavého; Máchova lyrika byla totiž jeho věčným tématem, a to více než třicet let. Za klasického máchovského ilustrátora bývá považován také M. Aleš, velmi známé jsou rytiny C. Boudy a K. Svolinského. Ale Máj byl zobrazován také symbolisticky (F. Kobliha a J. Konůpek), s jistou sociální patetičností (V. Mašek, K. Štěch a další), velmi pohádkově a přecitlivěle L. Jiřincovou a také nekonvenčně - surrealisticky Toyen.
Máchova poema byla rovněž překládána do cizích jazyků, nejčastěji do němčiny (poprvé roku 1844); nejexotičtější je zřejmě překlad do bengálštiny. Překlady Máje nejsou po grafické stránce příliš zajímavé, snad jen francouzské vydání z roku 1965, ve kterém byly použity ilustrace J. Zrzavého.
Zdeněk Sklenář a jeho celoživotní inspirace Máchou
Jedním z malířů, kteří se celý život zabývali a nechali se inspirovat K. H. Máchou, byl i Zdeněk Sklenář (1910 - 1984). Podle slov jeho synovce Zdeňka Sklenáře ml. se dá mluvit o několika inspiračních zdrojích, ze kterých malíř vycházel: jedná se o čínské umění, rudolfínskou dobu a Giuseppa Arcimbolda, o Paříž a prokleté básníky (hlavně tedy Ch. Baudelaira, G. Apollinaira) a v neposlední řadě zde zaujímá místo Karel Hynek Mácha.
Vztah k Máchovi také dokládají slova Zdeňka Sklenáře z dosud nepublikované knížky "Vzpomínání": "…Třetím básníkem, který má v mé duši místo z nejčestnějších, je Karel Hynek Mácha (1810 - 1836). Ačkoliv byl český rodák, měl vroucí smysl pro krásy přírody ve všech jejích ročních proměnách. Spřádal blouznivě své dramatické sny na Ještědu, v ruinách Kokořína a mnoha dalších hradů, které ho lákaly a jejichž siluety vystupující z mlh borových hájů zachytil v dokumentárních kresbách. Ilustroval jsem jeho Máj nejprve pro sebe pérovkami, podruhé jsem dělal pro SNKLHU - nyní Odeon - dekorativní ilustrace. Frontispisem s portrétem K. H. Máchy jsem rozzlobil samozvaného strážce Máchova odkazu Karla Janského, protože jsem porušil stereotypní tradici Máchy jako vousatého rozervance a strašlivého lesů pána.”
Máj vyšel se Sklenářovými ilustracemi dvakrát: poprvé v roce 1956, podruhé roku 1987. Vydání z roku 1956 vyšlo v malém formátu (14,5x10 cm), ale ve velkém nákladu (15 400 výtisků). V tomto vydání je jen jedna ilustrace - na frontispisu je nakreslena podobizna Karla Hynka Máchy podle jeho vlastního autoportrétu. Zdeněk Sklenář k tomuto vydání navrhl také vazbu, grafickou úpravu a výzdobu. Výzdoba je provedena velmi ornamentálně, s použitím květinových motivů.
Ve vydání z roku 1987, které vyšlo po Sklenářově smrti, je celkem sedm ilustrací. Rodina s tímto vydáním nesouhlasila, nelíbila se jim úprava obrázků.
Roku 1953 vytvořil Zdeněk Sklenář portrét K. H. Máchy, který je zde zobrazen z profilu, opět podle básníkova domnělého autoportrétu, ten je však vytvořen z barevných skvrn, které plynule přecházejí do pozadí obrazu, a celek vytváří velmi plastickou strukturu.
"Pocta Karlu Hynku Máchovi", to je obraz z roku 1973. Je na něm opět zachycena podoba básníka. Obraz ale také zobrazuje objekty Máchovi tolik blízké - lunu, lebku, jezero, dvě hrdličky a dvě nahé ženské postavy.
Sklenářovy obrazy inspirované Máchou a Májem jsou temně zelené a modré - smutné a studené. Zejména když je porovnáváme s jeho ostatními obrazy; ty jsou často žluté, oranžové, červené - tedy živější.
Zdeněk Sklenář také namaloval roku 1948 obrazy "Máchovo jezero" a "Máchova krajina". U nich můžeme Máchu a jeho Máj už jen pociťovat skrze atmosféru obrazů, sálá z nich noc a erotické napětí. Mnoho propletených nahých ženských těl vytváří opět modrozelený, plastický povrch.
Pokud bychom hledali společný rys obou umělců, byla by to nejen jejich "malířská duše”, ale i nekonečná úcta k přírodě a její personifikováni.
(10. 3. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-930