Předvánoční dojetí

Najdeme zde jasné morální poučení, kterého si všimne snad každé dítě trochu protřelé v poslouchání pohádek. Ale pro ty, kdo Vánoční sen ještě nesnili: Běda tomu, kdo na trůn svého života posadí jen majetek a nic než majetek! Škudlivci, kteří ponětí o lidském štěstí zahází pod žárlivě střežené vrstvy zlata, dopadnou jako pan Marley, jedna z hlavních postav příběhu. Pan Marley je zesnulým obchodním společníkem dosud žijícího Ebenezera Scrooge a symbolizuje zde jakési probuzené svědomí tohoto obchodníka s chladným srdcem. Pan Marley si předsevzal úkol varovat z onoho světa bývalého společníka Scrooge, aby neskončil jako kdysi on: sice s tučnými konty, ale bez lásky.

V hlavní roli skrblícího spořivce Ebenezera Scrooge s přehledem exceloval host z pražského divadla METRO Ivan Vyskočil. Jeho postava v příběhu prošla proměnou až zázračnou. Z lakomce, který nenávidí Vánoce pro jejich „humbuk“, a který radši trpí v domě zimu a tmu, protože ty jsou „zadarmo“, se zásluhou nelítostné převýchovy Marleyho ducha vyvine dobrák snažící se napravit vše, co za života zanedbával. Jestliže na začátku představení tvrdošíjně odmítal věnovat koledníkům výslužku, o chvíli později oplýval nevídanou ochotou a štědrostí. Kdyby se i ve skutečnosti stávaly tyto pozoruhodné obraty ve stavbě osobnosti!

Miky Mejstřík jako obzvláště hrůzně nalíčený duch pana Marleyho nechal vyniknout všechny přednosti svého projevu. Jeho hlomozný hlas podoben vichřici nenechával zatvrdlého pana Scrooge na pokoji. Mikyho výkon byl natolik přesvědčivý, že podle neoficiálních zdrojů způsobil i menší šok několika malým divákům. Jendomu dokonce i na balkonu, kam se vlna děsu překvapivě dolila. Jedním slovem: Z Mikyho šla hrůza!

Roli synovce pana Scrooge zahrál Lukáš Paclt a při této příležitosti jsme jej mohli vidět s bradkou. Jeho manželku sehrála něžná Jitka Fabiánová a roli Scroogova sluhy na sebe vzal herec vždy plný života – Jaroslav Šturma. Ve skupině koledníků byli nejvíce vidět a slyšet mladá Kateřina Šonská, která tančí i jako víla ve Strakonickém dudákovi. Jmenoval bych i další (kulhavého chlapce, dcerku, která si osolila puding) jen znát jejich jména. Promiňte mi, prosím, tento nedostatek, když se blíží ty Vánoce…

Aby bylo ovzduší Vánoc dokresleno, zazpívali na závěr všichni účinkující několik tradičních koled, které náladově hladce navázaly na vyznění příběhu, a proto se nedalo mluvit o kýči. Písně se prolínaly i mezi jednotlivými výstupy. Vánoční sen si opravdu zasloužil opakování. Naše duše vkusně a jemně připravil na nastávající čas, který si říká o zázraky.

Aleš Misař, 11. XII. 2004