Desátej Ulítlej Nymburk: Kvalitní muzika, nepřišli lidi

Je to škoda, protože dramaturgie festivalu tradičně stojí na kvalitní muzice nepříliš známejch jmen. „Myslel jsem si, že se o festivalu ví, mluvilo se o tom v hospodách, doufal jsem, že si to lidi řeknou. Asi to už deset let dělám pořád stejně špatně,“ řikal v poloprázdnym sále posmutnělej hlavní pořadatel Lukáš Trejbal.

Jedním ze svých prvních vystoupení večer otevřela nová nymburská kapela 4+1, poskládaná ze zkušených muzikantů různých nymburských kapel — Adéla Kadeřábková (zpěv), Jiří „Wethes“ Vetešník (kytara, Vetešník & Svoboda Jazz Duo), Pavel Baťka (trubka), Vláďa „Ventil“ Petrov (bicí, T. H. C.), Daniel „Vágus“ Štětka (basa).

Závěr svojí činnosti naopak ohlašuje urologický rock Květoslavovy Ledvinové Kameny z Poděbrad. Skupina známá hlavně několika ročníkům poděbradskýho gymplu je svojí minulostí už trochu unavená. A tak zatímco někdejší „hitovku“ Strejček Květoslav nechtějí někteří členové kapely hrát už ani ve zkušebně, zběsilý song „Zapomenout na všechno“ sami parodují jako „Za-za-za-zapomenout na techno“.

Na známou poděbradsko-nymburskou Oliverovu dálku navazují Práva Pupku. Zůstávají jim lehce melancholicky snové texty Miroslava Saláma Jilemnického, Pavla Zdražila a většinou Lukáše Trejbala. Ozvláštnění, o které se v Oliverovce postarala trubka, přináší Pupkáčům fagot Radka Mejstříka. Skupina letos nahrála zvukově hodně dobře zvládnutý album „Není to těžký...“

Ráznou energii přinesli Los Bastardos, svižná kapela s téměř neurotickým zpěvákem přebíhajícím od mikrofonu k druhým bicím a k africkýmu bubnu, vzdorovitý texty („na to sere pes“). Mimochodem, kapela stejného jména prý existuje i v Itálii, říká Google.

Na první pohled plachý a málomluvný svéráz Jiří Konvrzek (anebo konVRZek) hrál hlavně na „bedýnky“ vlastní konstrukce. Jedna z nich měla dva krky od kytar, jeden delší jeden kratší, hrát se dá na oba současně. Nohou přitom ještě obsluhoval bubínek kopáček a činely. K tomu sympaticky ujetý texty... Kdo neviděl, neuvěří:

V kavárně mezi kapelama běželo čtení. A zatímco vlasatý básník s vousy již šedivějícími Pavel Zdražil čte za improvizace kytaristy Pierra svoje texty hluboký jak studna a ukázky ze svý poslední knížky Pohádkovej dědys, nejmladší kyberpunková generace si v první řadě vyměňuje baterky do mobilů. Doba se mění. Nebo není ticho v němž by jemnost a hloubka vynikla, jako nedávno při velkým čtení v poděbradský Baróze, kde Pavel Zdražil patřil k mejm nejsilnějším zážitkům. Ale i tak moc příjemný obohacení.

Četl ještě Jára Rudiš ze svojí knížky Nebe pod Berlínem, vo kapele U-Bahn, která v Berlíně vzniká, jak koncertuje a tak, jeho kamarádi mu pomáhali do mikrofonu imitovat zpěvy kapely. To všechny docela nadchlo, bylo to dost vtipný, čtení mělo spád a Jára Rudiš má docela charisma. Písničky kapely U-Bahn (která vypadá spíš jako fiktivní, ale brzy bude prý koncertovat) nahrály na cédéčko různý český kapely a brzo prý bude k sehnání, stejně jako nová Rudišova knížka.

Zbytek kapel musel Lukáš Trejbal ještě během večera odvolat. Punk Floyd nakonec ale ze Zábřehu na Moravě přijeli, takže u vchodu stojej dva chlapíci v koženejch bundách a nekompromisně po pořadatelích chtěj svejch osm stovek za cestu. Lukáš Trejbal před ně staví komínky desetikorun z plechový kasičky. „Víc vám fakt dát nemůžu.“ Nedaj se odbít. „No tak kluci, o čem je bigbít!“ ozývá se někdo z přihlížejících. Nakonec někdo přidává svoji stovku, člen skupiny Járy Rudiše zaplatí vstupný a přidá osum pětek navíc. „Teď zbejvaj ještě zvukaři,“ nervuje se Lukáš. V kasičce posledních pár mincí. „Jsem úplně vyvrácenej naruby.“ A kterej ročník Ulítlýho Nymburka byl teda nejlepší? „No přece tehle!“ odpovídá ale.

„Tak takhle tady my žijem,“ vysvětluje Jiřímu Konvrzkovi spolupořadatel Miroslav Salám Jilemnický. „My to vždycky budeme dělat takhle, na koleně.“