Tuláci po zkušebnách

Nový hrábě jsou na světě v zimě 1987. „Ještě ten rok jsme se zúčastnili v Nymburce Rockfestu, kde nás porota (mj. publicista Jaromír Tůma nebo poděbraďák Vojta Kladívko) vyhlásila spolu s metalovým Roxorem objevem soutěžního festivalu,“ říká s úsměvem kapelník Severa, jediný, kdo je v kapele dodnes. „Tehdejší sestava z Rockfestu: Jana Hubáčková – flétna; Láďa Procházka a já – kytary; Mirek Janíček – basa a Jarouš Anděl – bicí,“ dosazuje tajenku sestavy Severa.

Stočí se řeč na doslova putování po zkušebnách. „První zkušebnu jsme měli v Rožďalovicích na sále Záložny. Jenže nám najednou nechtěli půjčovat klíče, protože očekávali naši účast na brigádě ve městě. Dokonce nás v místní „drbně“ označili za protistátní živly,“ líčí Severa konec komunistických 80-tých let.

Následovala např. stará škola v Křinci (agitační středisko), fara tamtéž nebo hospodský sál v Žitovlicích. „Až nás to přestalo bavit a koupili jsme od obce bývalou svazáckou klubovnu a postavili konečně vlastní zkušebnu k obrazu svýmu. Já s Karlem Veckem (technik a zvukař) jsme kopali základy pro přístavbu a kluci Hradecký (bubeník s bratrem) lisovali víno, moc pěkný období,“ dodává Severa.

Na faře s nimi začíná zkoušet Severův kolega z ČVUT, vynikající kytarista Petr Stráník (později Dobrhošť nebo ZOO). Daří se natočit první demo Láďa a jeho tygři, s písněmi, které hrají i dnes (Kouzelníci, Svítání nebo Hej, pane hospodáři).

„Z hudby zvenku mě nejvíc ovlivnili asi Jethro Tull a King Crimson, z té domácí Pražský výběr a hlavně moravský folklór,“ zamýšlí se Severa a dostává se k současnosti.

Pro pořádek uveďme sestavu: Petr Severa – kytara zpěv; Petr Hradecký – bicí; Pavel Kmeť – příčná flétna; Milan Medvěd Chlup – basa, David Bárt Strnad – kytara a klarinetista Pavel Švanda.

Stylově může jít o folklór rock s jazzovými, ale i hardrockovými výlety. Zajímavá aranžmá, mnohdy disharmonické větvení, ve výsledku velmi osobitý sound.

Hradecký se zapojí o koncertech: „Výměnné hraní s čelákovickými Nargile, skvělé koncerty v Milkovicích na kozí farmě, i ty pražské v Modřanech nebo Uzzi baru.“

Současnou tvář představují písně Strážce majáku nebo Snad se mi to zdá, zhudebňují i básně (Skácel, Mikulášek, Wolker).

Když sládne čas a stýskání se nad svítáním ztrácí

když máj zahřívá zem snoubením pravd

Když sládne čas a toulání do přítomností vchází

když dech ukrývá tvář v ranních mlhách

Ty jsi říkala: "Miláčku, prší Ti na spánky"

když jsme zouvali touhy docela do naha z košilí

Moje má milá, to jsou jen opilý přeháňky

vchází do ticha vůní, scházejí k pramenům pro víly

(úryvek textu Svítání, autor Vláďa Jelínek)

„Chystáme se v našem studiu – zkušebně v Zábrdovicích letos rozhodně natočit pořádný demo-CD, chceme ho nabídnout klubům,“ osvětluje blízkou budoucnost Hradecký.

Patřičné je zmínit technicky vyspělého bubeníka Víťu Veselého a Vláďu Jelínka, kytaristu, který zpunktoval již zmíněnou rockovou operu a napsal pro Hrábě typické „přírodní“ texty jako jsou Stromy v zimě nebo Svítání.

Ještě si lehce odskočíme do roku 1997, kdy Nový hrábě slaví kulatiny (10 let) v křinecké sokolovně a v jednu chvíli je jich na pódiu nepočitatelně (základní sestava s nepřehlédnutelnou flétnistkou Ilonou Áronovou + další, kteří do té doby kapelou prošli).

Hradecký se při tom trochu zasní: „Byl to nezapomenutelnej pohled na rozjuchanou sokolovnu, navíc téměř v domácím prostředí.“

Demografie: Sejdeme se pod Chotucí (sampler, 1997), Láďa a jeho tygři (MC, 1991)

Kontakt: Petr Severa – 604 351 009

http://novyhrabe.webzdarma.cz