Pištěk hodil hrách na zeď

Nad vstup do nově vybudovaného křídla nymburské nemocnice byl umístěn nápis EMERGENCY, nápis je to vkusný, v noci svítí modrou barvou a vypadá, jak se tak říká, světově. Pištěk ve svém článku (otištěn v Nymburském deníku 11. 2. 2004) upozorňuje na nebezpečí degradace naší mateřštiny, či na nesrozumitelnost nápisu pro starší spoluobčany. Naneštěstí napsal svůj buditelský článek tak neobratně, že se vše obrátilo proti němu. Netrvalo dlouho a na článek reagoval zástupce primáře ARO MUDr. Tomáš Julák svým počinem „Emergency - jsme v pohotovosti!“ (Nymburský deník 25. 2. 2004) a podrobil Pištěkův text upřímné kritice.

V tuto chvíli bude určitě nosné uvést drobnou citaci z Julákova textu: „Z několikátého přečtení článku mi opět vyplynulo, že květnatá čeština není to samé, co srozumitelná čeština. Třeba hned zkraje mi použitý přechodník naznačil, že pisatelem je žena, což mi však podpis vyvrátil. Možná už je jiná "přechodníková norma" a já jsem sto let za opicemi, nicméně článek jsem četl asi 5x, než jsem konečně pochopil, "wo co go". Netvrdím, že chyba není na mé straně, ale alespoň mě to vyprovokovalo k této úvaze.“ S tímto tvrzením nelze jinak než souhlasit. Ano, článek bojující za náš mateřský jazyk byl napsán „LDMČ - lehce divokou mutací češtiny“. Týden před avizovanou demonstrací na nymburském náměstí byly vylepovací plochy obsypány letáky, které vyzývaly „vlastence“ a „Čechy“ k bdělosti a účasti na plánované protestní akci. Rovněž i letáky byly zpracovány tak nešikovně, že se téměř ihned staly terčem neznámé diverzantské skupiny, která si z nich udělala „dobrý den“. Rozhodně si nemyslím, že je Pištěk nacionalista, tak proč použil tak neskutečně nacionální hesla, aby přilákal občany v neděli po poledni na náměstí „k morovému sloupu obce“, jak uvedl? Přesto jsem neváhal a nenechal jsem si tuto událost uniknout, uvědomil jsem si, že postávání v zimě bude dobré i na trávení. V neděli 29. 2. 2004 ve 13:00, 45 minut po konzumaci nedělního králíka jsem tedy stál s hrstkou odbojářů u morového sloupu. Všichni byli příjemně naladěni a po uplynutí akademické čtvrthodinky pronesl Petr Pištěk do vylidněného náměstí svou plamennou řeč. Jak jsem předpokládal, nacionalismu v ní bylo pramálo, Pištěk dokonce odrecitoval několik aforismů od Karla Havlíčka Borovského a svůj boj za mateřský jazyk rozšířil i o kritiku dnešní komfortní společnosti. Dostalo se i na supermarkety. Po proslovu následovala diskuse, při níž Pištěk zjistil, že je ve svém boji úplně sám. Nenalezl se jediný účastník, který by s ním ve všech bodech souhlasil. Podle slov organizátora celá akce vyšla na necelých 100 korun a nabádal nás, ať jen pouze nekecáme v hospodách při pivě, ať také něco upořádáme, ať vstoupí politika z hospod do ulic. Uvidíme, jestli tato výzva bude vyslyšena a jen čas ukáže, jestli bylo opravdu hozeno hrachem na zeď. Rozhodně jsem rád, že nám zjev našeho města není lhostejný a že se najde mezi námi několik lidí, kteří si v mrazu dojdou vyslechnout cizí názory. V jistém londýnském parku denně vystoupí několik řečníků, vesměs sice podivínů, kteří zde vyjadřují své názory a vize na společnost či svět. Nedělní akce na nymburském náměstí nebude možná poslední a Petr Pištěk jako duchovní otec této iniciativy bude pochopen a oslaven. A co s tou EMERGENCY? Asi zůstane svítit a občané města budou obohaceni o další anglické slovíčko.