Slávek Sýkora: Meditace z Městečka, kde čas se dávno rozhoupal

Noc

Noční zvláštní svět,

Krásná temnota,

Intimita vět,

anonymita.

Zvláštní kouzlo,

hudba noci,

končící zlo,

konec moci.

Problémy nevidě,

s čistou hlavou,

myšlenky o bídě,

noc mi dává.

O lesku krásy,

O šeru bídy,

problémů masy

a její nudy.

Já

Já mám svoje tělo,

dokonce i duši,

co to do všech vjelo?!!

Já mám svoji hlavu,

tak už mě neserte.

Osa

Život je jako cesta po spirále,

kruhy jsou otevřené,

občas se uzavřou,

a otevřou se nové.

Ale spirála bez pevného bodu?

Přítomnost

Přítomnost je jedna,

teď a tady,

vše ostatní je zbytečné,

žijeme teď a tady,

minulost je pryč,

budoucnost ještě ani teď,

teď -- to je krásnej čas,

protože právě je.

Kam?

Kam mizí staré pohyby,

kam mizí stará slova,

kam mizí staré úsměvy,

Kam mizí uplynulé časy,

kde zas objevují se asi???

Závislost

Sem závislej,

na svět.

Miluju žití,

vše dění, vědění i neddění.

Sem šťastný,

i v těžkých dobách,

dík energii,

co proudí a proudí,

a stačí jí jen věřit.

Kdo ví?

Kdo ví, co stane se,

co stát se má?

Co má být, je a bude?!

Ví to vůbec někdo?

Ví.

Meditace

U cesty

medituju v hlíně,

snad hodiny

krása.

Klid, nádhera.

Prásk, civilizace.

Snad minuty,

hrůza.

Válka

Sedím tu,

uprostřed noci,

v centru vesmíru,

a přemýšlím o míru.

Život, krásný je život.

být, krásné je být,

nádherný je žít.

Žít, v absolutní lásce žít.

Neznám

Konec je začátek,

já neznám konce,

začátek je konec,

já neznám začátek.

Nekonečno je nekonečno,

neznáme nekonečno,

je skutečnost

pravou skutečností?

A co zdánlivost?

Vím, že nevím

***

Co je normální

co to je normální

co znamená být normální

co znamená být nenormální

proč existuje tak nenormální

tak abstraktní

tak přízemní slovo

je normální o tom přemýšlet?

***

sníh

po troškách

do ticha

na krajinu

před oknem

v přímém přenosu

***

bát se svých pocitů

bát se sám sebe

bát se života

nebát se o život

1. února 2004

Ta barva, ten jas,

ten kontrast,

ta nádhera!

Pozval jsem si barvy do života,

naléhal jsem,

a ony přišly samy, nečekaně,

v meditaci.

***

Hluboká noc

zalitá měsíčním svitem

a zvláštním načervenalým světlem

Městečka kde se čas

dávno rozhoupal.

Není to poprvé

co zachvátilo mě

kouzlo noci

města Nymburka

a ani naposled snad.

Co uchvacuje mne natolik

že dívám se z okna

noc co noc

a přemýšlím

nad našimi osudy

Co vede mne k tomu

proč tolik miluju noc

snad více než den

a přemýšlím a píšu

a chodím do školy nevyspalý.