Underground na talíři
Labužnická vzpoura proti establishmentuLadislav Vitouš
Nejen ta předchozí, komunistická éra byla špatná a zlá. I dnešní kapitalistická společnost je pro mnoho zadumaných rebelů zkažená a prohnilá. Alternativou je život v undergroundu, ale prokousat se tímto životem není zdaleka tak jednoduché. Nic naplat, jako vyvrženec nemáte na rajskou od maminky nárok.
I když ani to není tak docela pravda. Představte si, že jste mladý rozhněvaný muž, nedávno vás vylili ze školy (samozřejmě proto, že škola je blbá, a tak je třeba proti ní revoltovat), takže jste skončili v dílně pod dohledem svého uzurpátorského otce. Jako dovršení všeho vám fotr ještě sbalí prachy na svačinu a tak vám nezbývá posvačit dva umaštěné karboše od máti. No kdo by sakra nezdrhnul?
Proto se vydáte na cestu svobody a doufáte, že někde občas splašíte ňákou polívku. Sice jste cestou prosili kámoše, co se stavovali doma, aby vzali kus chleba, ale to byste po nich chtěli moc. Ale komu by to vadilo? Dokud se najde někdo, kdo dovalí pivko, či sem tam nějakej rum nebo krabicáky, je to všechno v cajku.
Jen musíte mít pořád nastražený oko, aby vás nelízli esenbáci, případně jiný formy „bezpečnosti“. V base se to sice dá přežít (říkal Josef), jenže ke snídani tam dostanete leda kus chleba a odpornou meltu. Jo a ještě by se slušelo dodat, že chleba v base chutná mnohem hůř, než kdekoli jinde. To už byste si radši dali pořádnou hostinu vyhrabanou z popelnic. Co byste řekli na kůrku chleba, špatně okousaný kosti od kotlety a jako zlatý hřeb programu nazelenalý jelito, co Lesní muž vytáhnul z umaštěnýho sáčku z jednoty? Když si jako dezert dáte olysalej makovec, je to vlastně hostina králů. Pokud teda nechybí pivo.
Vracet se domů nemá smysl, protože tam na vás při troše štěstí čeká ségra se smaženýma vajíčkama (a krom toho pád do osidel blbýho systému), na ulici taky nemůžete zůstat věčně a tak vypadnete do lesů. Tam sice popelnice nejsou, ale při troše šikovnosti si můžete chytit v potoce pstruha, nebo se s udicí přikrást k vesnici a chytit si pěkný nenasytný kuře. Byl by to málem idylickej život, kdyby po vás nepásli za zahálku, nějaký napadení veřejnýho činitele, únos svěřenkyně pasťáku a další malichernosti.
A tak vám nezbejvá než vzít dráhu za hranice. Tam už byste si mohli dopřát nějakou exotiku, ne? Sardinky v oleji nic moc, ale mortadela už vypadá trochu exoticky a ani ten chleba nechutná úplně jako doma. I v uprchlickém táboře se o vás pěkně postarají, jen kdybyste si troufli na ty jejich housky… Zastesknete si po hospodě. Hlavně se sice chlastalo, ale občas se našla nějaká ta polívka, nebo zbytky guláše. A co teprve buřty s dvanáctistupňovým pivem – to je rozkoš našeho věku, že pane Bondy?
Ale čert vem buřty, hlad vás naučí spokojit se s málem. Dokonce i citlivější povahy se pak uchylují k násilí a běda neopatrným chlapcům, kteří bezstarostně ukusují namazaný chleba. Běta teď sice svého ošklivého skutku lituje, ale to jí nezabránilo, aby omráčenému mladíkovi nesnědla i všechny nasbírané houby. A hele, tady mu ještě vypadl nerozžvýkaný kousek z pusy…
Jen si hladoví dejte pozor, až vás některý z vašich nových kamarádů pozve na vaření. Copak asi bude dobrého? Ptáte se v duchu. Ale v kotlíku už bublá voda na čajíček magoráček. A jak to vlastně bylo? Malá hrst houbiček, nebo velká hrst houbiček? Raději tam hodíme velkou i malou, ať nic nepokazíme. Po vydatné večeři se probíráte za pár týdnů a není vám valně. Pro zlepšení kondičky nabízí Egon Bondy dvě kila kyselého zelí. Prý je plné vitamínu C.
Faktem zůstává, že jídlo je až na druhém místě. Podle vědeckých výzkumů vydržíte bez jídla i několik týdnů. Co je ovšem pro přežití nezbytné, je dostatečný přísun tekutin, zejména výše zmíněného piva, vína, rumu, dále pak fernetu, griotky a pokud jste labužník, tak třeba i okeny. Také je třeba mít stále co kouřit. Dobře na tom jsou metači, neboť mezi vajgly u silnice se občas najde nějaký z rodu královských. Inu není nad pořádné pokouření.
(17. 12. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3142