Temný román z pera „prsatého muže“

Formánek o Formánkovi

Ladislav Vitouš

Umřel jsem v sobotu se od autorových ostatních románů liší nejen svou temností. Nicméně formánkovský rukopis se nezapře. Na první pohled vás upoutá obálka, kterou místo ilustrací Dalibora Nesnídala, které známe z předchozích Formánkových knih, zdobí do stínu zahalená tvář samotného autora. Příznačně…

Josef Formánek: Umřel jsem v sobotu (zvětšit)

Od vydání svého debutu Prsatý muž a zloděj příběhů slaví Formánek úspěchy s každou další publikací. Významnou devizou jeho starších knih je spojení cestovatelských zážitků a dalších autobiografických prvků s ochotou formálně si pohrávat s dějovými rovinami textů, to vše okořeněné trochou „filosofíčkování“.
S minulou knihou Mluviti pravdu jsme se z exotických dálek vrátili do naší kotliny a tento trend pokračuje i v knize nejnovější. Spolu s tím jak se ztrácí rozlet geografický, ztrácí se i ten literární.
Příběh volně navazuje na knihu předchozí. Spolu s autorem odhalujeme temnou minulost rodiny Maranových, dávnou vraždu i záhadnou smrt Josefa Marana. Nebo, pokud chceme být puntičkářštější: odhalujeme, jak autor odhaluje temnou historii…
Nevím co je horší – opájení se autorskou mocí typu „Jako vypravěč tohoto příběhu si dovolím zastavit čas“, nebo putování s hrdinou – Formánkem –, který není dávno cestovatelem, ale „tím chlápkem, co napsal Prsatýho muže“. Navíc chlápkem, co dostane vynadáno od přítelkyně, že se při bádání opozdil a ujel mu autobus.
Jako by autor zestárl a místo putování po divočině si musí objednávat taxíka z jednoho konce vesnice na druhý. Kontrast zkušenosti Evropana, která se v jeho prvním románu střetávala se zvyky primitivních národů se vytrácí logicky proto, že v Čechách pro něj není prostor. O to výrazněji si autor hraje s fikcí, skutečností i čtenářem, což však poměrně brzy začíná nudit a působí tak trochu samoúčelně. Dokonce i ten avizovaný temný příběh je rozluštěn příliš záhy a pak už se jen vykreslují drobné detaily dokud vás… nepřemůže… ospalost…

Formánek, Josef: Umřel jsem v sobotu. Praha: Smart press, 2011. 176 stran.
(17. 12. 2011, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3141