Amor omnia vincit
Láska je univerzální, avšak milování individuální. (Marie Curie-Sklodowská)Anna Doupovcová
Hra Blanche a Marie od švédského dramatika Pera Olova Enquista byla ve svém teprve druhém českém provedení uvedena 5. listopadu ve Studiu Z Městského divadla Zlín. Její režie se ujala mladá talentovaná režisérka Anna Petrželková, nominovaná na cenu Dosky v kategorii Režijní objev roku, a v hlavních rolích se představila Kateřina Liďáková a Marta Bačíková.
Již malý prostor samotného studia vyvolává v divákovi tíseň. Scéna na jevišti znázorňovala tři stěny nemocničního pokoje stejně tak dobře jako tři stěny vysokoškolské posluchárny, tři stěny hotelového apartmá stejně jako tři stěny chemické laboratoře, tři stěny křehkého ženského světa, kde fungují zvláštní pravidla, která muži pozorují shora zpoza plexiskla, stejně jako tři stěny světa, kde se ženy a muži potkávají, střetávají i míjejí. Několik stovek bílých rukávů košil, kterými jsou tyto tři stěny pokryté, jen umocňovalo pocit nemocniční sterilnosti, chladu a nesvobody. Oproti studené bílé jednotvárnosti jsou postaveny pestré barvy žluté a růžové či blyštivé flitry, vyjadřující pocity vášně, radosti, klidu, použity jsou však střídmě. Na tomto místě je nutné zmínit, že scénograf opravdu věděl, co dělá. Žádné rušivé přestavby, žádné dlouhé hudební prodlevy, kdy sedí diváci ve tmě sálu a očekávají, co velkolepého se stane.
Na jevišti se setkává šest postav a každá tam má své místo a důležitou úlohu. Blanche Wittmanová (Kateřina Liďáková) vypráví pomocí deníků svůj příběh o vědeckém pátrání po atomové váze lásky a o svém platonickém vztahu s ošetřujícím lékařem Jean-Martinem Charcotem (Gustav Řezníček). Jak se v příběhu střídají kapitoly, tak i Liďáková střídala svou podobu. Velkou bílou krabicí na kolečkách, do které se uzavírala, je znázorněno, že ke sklonku života zbylo z Blanche po mnoha nutných amputacích končetin jen jakési živé torzo. Wittmanová bývala označována za královnu hysterie a Liďáková věrohodně hrála veškeré projevy této nemoci – třes, křeče, zmítání, primitivní reakce, předstírání.
Marie Curie-Sklodowská, kterou na jevišti ztvárnila Marta Bačíková, je vědkyně milující matematiku, fyziku a chemii. Oproti impulzivní Blanche působí chladně a nepřístupně. Příběhy Marie a Blanche se neprotínají, přesto však jsou tyto dvě ženské postavy přítelkyněmi a navzájem si pomáhají. S každým by dokázal pohnout pohled do růžového pokojíčku, ve kterém sedí dvě panenky v květovaných šatech a mají čajový dýchánek. Která z nás žen nikdy nechtěla být v pohádce? Když Marii vstoupí do života nový muž, tají všechny ledy, avšak podvědomě cítíme, že šťastný konec nemůžeme očekávat. Idyla praská jako nafouklá bublina a hlediště opět svírá tíseň a pocit křivdy.
Hra divákům předkládá dva netradiční příběhy o lásce. Nejen o lásce partnerské, o lásce mezi mužem a ženou, ať už je skutečná nebo platonická. Vypovídá také o lásce k vědě, o mateřské lásce, kterou člověk cítí, i když matka zemře nebo ruka, které se kdysi dotkla, musí být odloučena od zbytku těla, o přátelství. Jsou před nás velmi umě postaveny otázky tázající se na smysl a původ citu, na hranice lidskosti. Kruté scény, kterými jsou znázorněny lékařské postupy tehdejší doby, mohou působit velmi nepříjemně, v celkovém kontextu jsou však nezbytné, má-li divák vidět ucelený obraz. Velmi přesvědčivé herecké výkony všech protagonistů a hudba Maria Buzziho, která pomáhá celou inscenaci dotvářet, zapříčí, že divák odchází ze studia s opravdu silným divadelním zážitkem.
BLANCHE A MARIE. MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN. PREMIÉRA 5. 11. 2011. REŽIE: A. PETRŽELKOVÁ. HRAJÍ: K. LIĎÁKOVÁ, M. BAČÍKOVÁ.
(25. 11. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3109