Bude nebude, milé děti…
Klára Zindulková
Bylo nebylo, v LitENkách se nám objevila zbrusu nová rubrika. Nese název Scéna: Bylo–Bude. Aby bylo jasno, rubrika Bylo–Bude bude údajně vypadat následovně. Část Bude bude snůškou nejzajímavějších kulturních událostí, které v budoucnu teprve budou, v rubrice Bylo budou události, které již v minulosti byly. Alespoň tak bylo rozhodnuto.
Záhy po tomto sdělení vyvstal v redakci drobný problém. Co s událostmi, které budou v době uzávěrky v Bude, ale jakmile bude číslo hotové, z Bude se stane Bylo? Vždyť všechno, co bude, bude muset dříve či později být přesunuto do Bylo. Ještě štěstí, že s rubrikou Bylo takový problém nebude. Čo bolo, to bolo. Z ničeho, co bude v Bylo, už nikdy Bude nebude!
Na redakční schůzi zavládlo fascinované ticho. Výše nastíněným procesem splývání minulosti a budoucnosti byli všichni poněkud zaskočeni. Rozlišit bylo od bude se doteď nezdálo být sebemenším problémem. Najednou však… Bylo? Bude? Ať to bude, jak to bude, články budou a pak se uvidí, co z Bylo a Bude bude nakonec v tisku a co z Bude bude případně v Bylo – tak zněl jasný a srozumitelný závěr z osudné debaty. Ano ano, jistě, všechno bude… snažíme se uchlácholit poněkud zmatenou šéfredaktorku. A i kdyby to náhodou nebylo – Jak nebylo?? Bylo bude a Bude taky bude a žádné co když nebude, nebo budeme muset ještě zakládat rubriku Nebylo–Nebude, popřípadě Mělobybýt!
Dobrá… ozve se kdosi opatrně. Ale pokud… (nervózní pohled zbytku redakce) většina z Bude bude nakonec v Bylo, co nám z Bude vlastně zbude? Bude bude muset být víc, co zbude z Bude bude v Bylo a co následkem toho přebyde v Bylo, nebude v tisku, ale mohlo by to být na webu. (Nervózní pohled nasazuje i řečník.) OK. Ale nebylo by pak lepší, aby Bude vůbec nebylo? Aby bylo jenom Bylo? (Soustředěné uvažování.) Kdyby teda bylo jenom Bylo a Bude nebylo… (nervozita přechází v tiché zoufalství) … Kdyby Bude – ??? Ticho. Dlouhé. Pohledy. Uhýbavé. To be or not to be.
Ale že je, milé děti, redakce LitENek houževnatá a vynalézavá, vymyslela si pro rubriku B… – eh, pro Novou rubriku interní název „Ta, jejíž jméno není radno vyslovovat“. Funguje to. Nikomu nevadí, že je to dlouhé. Nikomu nevadí, že se to nedá pořádně skloňovat. Popravdě tento interní název zachránil celou redakční komunikaci a umožnil nám na schůzích řešit ještě něco jiného nežli Bylo a Bude…
Jej! Už je to tu zase. Už je to tu… Už je!! JE! Milé děti, netrapte se tím, co bylo, neobávejte se toho, co bude, ale s radostí a plnými doušky užívejte toho, co JEST!
Nebude to tu věčně.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.
(7. 11. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3102