Editorial k č. 51

Aneta Rebernaková

Zdravím všechny,
stejně jako každý den jsem v ranním shonu nasedla do metra, rohlík v ruce a noviny pod paží. Vždycky si ráda prohlížím lidi, kteří se mnou cestují. Ne nijak nápadně, jen tak poočku. Občas se ale stane, že mě někdo zaujme. Jednou to byla paní s vysokým křiklavě červeným účesem, jindy malý klučík, který téměř filozoficky rozebíral své problémy s maminkou. Tentokrát jsem si ale všimla muže ve středním věku s nepřítomným výrazem. Díval se jakoby nikam, a přitom všude, jeho oděv nijak neupoutával pozornost. Jen kytara přes rameno jako by naznačovala, že se nejedná o běžného cestujícího. Ačkoli nebyl zvlášť atraktivní, něco mě nutilo ho neustále sledovat. Na co asi myslí? Kam jede? Po chvilce si zřejmě všiml mého pozorování a pohled mi opětoval. Na další zastávce vystoupil. Pevně doufám, že to nebyla moje chyba.
Tuto příhodu bych normálně přešla bez povšimnutí, ale teď mi to připomnělo téma našeho nového čísla. Kdo je to písničkář? Zjistila jsem, že pro mě je to člověk, který má zvláštní charisma, který předává světu něco víc než jen písničku s textem. Je to v podstatě filozof s kytarou.
Věřím, že nové LitENky budete číst se zájmem. Vedle rozhovoru s Xavierem Baumaxou se totiž můžete těšit i na skupinu mladých umělců, studii věnovanou české folkové písni nebo článek o českém rapu. Přeji za celou redakci příjemnou zábavu.

Aneta Rebernaková, šéfredaktorka

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.

LitENky 1/51

Obálka Písničkářského čísla 1/51

ilustrace: aneta.rebernakova

(27. 10. 2011, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3095