Trochu jiný kalendář
O platnosti úvah Tomáše Halíka – deset let potéDominik Melichar
Nakladatelství Lidové noviny vstoupilo do první várky počínající tradice knižních čtvrtků poněkud paradoxně. Do podbízivé akce, jejímž smyslem není nic jiného než nalákat a prodat, uvrhlo knihu kontemplativní, tichou, stojící přeci jen trochu stranou všech marketingových fíglů, mediálních cirkusů a laciných „zaručených trháků“ (popravdě i jiná nakladatelství šla cestou nejednoduchých, „nelíbivých“ titulů – schválně kolik lidí sáhne po Soustroví Gulag, či po rozhovoru s Jiřinou Šiklovou). Přesto vypadá kniha teologa, sociologa a profesora pražské Filosofické fakulty Tomáše Halíka Úvahy na prahu tisíciletí vedle knih Petry Soukupové či Martiny Formanové poněkud nepatřičně. A to nejen proto, že vychází už podruhé.
Úvahy na prahu tisíciletí jsou původně rozhlasové fejetony, jimiž Tomáš Halík oslovoval v letech 2000–2002 posluchače na stanici BBC. Knižně vyšly už v roce 2009 jako bibliofilie v edici Ethos nakladatelství Bonaventura. Pokud máte možnost, pokuste se je sehnat; knihu zajímavým doslovem doprovodil Ludvík Vaculík. Z pro mě neznámých důvodů v novém vydání NLN chybí. Resp. chybí jakýkoli doslov nebo komentář. Samozřejmě je hezké nechat promlouvat pouze samotného autora, ovšem nějaké vysvětlení, proč zrovna v téhle době znovu vydávat poměrně útlou knihu třinácti krátkých zamyšlení nad světaběhem z počátku milénia, by možná neuškodilo.
Kniha je koncipována jako průlet rokem s jednotlivými zastávkami v nejdůležitějších svátcích, slavnostech a důležitých milnících české i světové historie, které si lidstvo stále připomíná (nebo by si, dle páně Halíka, připomínat mělo). Pro toho, kdo už někdy něco od Halíka četl nebo slyšel, nebudou jistě některé úvahy neznámé. Patrný je typický halíkovský tón toužící po tom, aby se člověk zamyslel, aby se zastavil, aby pohlédl nejen na sebe, ale i na své bližní. Každé jedno zastavení mu pak slouží jako odrazový můstek k nejrůznějším tématům, o nichž by lidé při takovém zpytování mohli přemýšlet. Ač byly fejetony původně zamýšleny pro nejširší posluchačskou obec, tedy nejen katolíky, nejde o žádnou přepjatou misii; Halík je znám svým otevřeným přístupem k „ateistům“ a jiným věřícím. Ani v pořadu na BBC nebylo jeho snahou někoho obracet k víře; spíše se odvolává na obecné morální hodnoty, na hodnoty politické (jakkoli pejorativně to zní) a připomíná stále, že proměna světa, po níž, doufejme, všichni toužíme, začíná u samotného člověka.
Problémem pochopení Halíkových úvah může být jistá zkratkovitost. Každé téma, každý den či svátek, o němž se zmiňuje, by mohl vydat na celou knihu; v takto krátkých útvarech se zdá být autorův tón přímočařejší, naléhavější, ale i nesmlouvavější a odtažitější. Nejdůvěryhodněji zde působí jeho zamyšlení nad společensky nejprožívanějšími svátky (Vánoce, Velikonoce) a nebo vzpomínka na Jana Palacha a jeho čin či na události z 25. února roku 1948. Zjištění, že i Tomáš Halík byl malým klukem, patřilo k těm nejzábavnějším a zároveň i nejcitovějším místům v knize: „…bylo to asi ve čtvrté třídě základní školy – dostal jsem za úkol připravit nástěnku ke Dni vítězství pracujícího lidu… Otec mne pozval do své pracovny, posadil mne do křesla a tam mi – jako muž muži – stručně a jasně vysvětlil, co byl 25. únor 1948 a proč v naší rodině svátek Vítězství pracujícího lidu neslavíme a slavit nikdy nebudeme.“
Tedy ještě jednou: proč zrovna teď opět vychází Halíkovy Úvahy? Odpovědí není „protože atd…“, nýbrž další otázka: proč nevychází každý rok? Copak není dobré stále připomínat, že společnost, ať už křesťanská, židovská, buddhistická nebo ateistická, vždy stojí na člověku, a pokud člověk nepřijme svoji úlohu člověka, pak společnost nebude existovat a s ní nakonec skončí i onen člověk? Vždyť i přední anarchistický a egodeistický myslitel Max Stirner volal po „spolku“. Halíkův „breviář“ nesložitých myšlenek o nesložitých předmětech lidství, které složitými dělá snad jen lidská neochota, neotevřenost a lenost, je určitě dobrým začátkem na cestě k příjemnějšímu žití.
Dominik Melichar
Halík, Tomáš: Úvahy na prahu tisíciletí. Nakladatelství Lidové noviny: Praha 2011 (vydání druhé). 96 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.
(23. 10. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3083