Výběr básní Petry Poliakové

Petra Poliaková

básně Petry Poliakové
Až bílé můry

A až bílé můry na křídlech
snesou Vám spánek
a fouknou sen za víčka,
jen štíhlé Ameliiny prsty
za oparem tabákového kouře
Vám připomenou
jednu zvláštní noc.
Měl jste mě celou na špičce jazyka.
K ránu jste se usmíval
a políbil mě do vlasů
na rozloučenou.
Až bílé můry
zase zašustí v noci křídly,
vzpomeňte si na mě
a usmějte se.

Fixou na plátky tulipánů

Napiš mi fixou na plátek tulipánu,
že mě miluješ.
Poskvrň tu nevinnost
hedvábných pusinek
nebo pomlč navěky.

Klimbá se...

Naprostá prázdnota.
Jen světlo z pouliční lampy
připomíná teplo,
když s hlavou schovanou v mých dlaních
brečíš. Pro mě.
Prsty ti hladím napuchlá víčka
a stírám odporné slzy.
Slabost, která tě sevřela,
mě také škrtí. Smyčka dávno utažena.
Klimbá se nám nad hlavou
umrlec.

Knoflík

Lógr udělal na tácku černé kolečko.
Knoflík pana kominíka.
A ty chceš prosit o štěstí?

Ochutnáš?

Přikládáš mi do klína
kostku cukru.
Roztála.
Ochutnáš z prstů,
jak jsem sladká?

Přikládáš mi do klína
kostku ledu.
Roztála.
Ochutnáš z prstů,
jaká jsem?

Quo vadis?

Po kočičích hlavách
kráčíš rozverně,
bosá...
Chodník chladí plosky nohou,
vítr ti cuchá černé vlasy,
vzduch voní kmínem
a koryandrem,
prach noci za nehty...
Cikánko,
quo vadis?

Vrána k vráně

Vrána vráně klove oči,
táhlá jizva pod obočím.
Kamarádka kamarádce,
dvoje ruce na oprátce,
uprostřed ní tvoje hlava.
To se, chlapče, někdy stává...

Za hranicí smyslu

Až tam,
kde ztratíš dech.
Až tam,
kde ti můj smích prořízne hrdlo.
Až tam,
kde se zadávíš vlastními slovy.
Až tam,
kde nic nepochopíš.
Až tam,
kde hrany křídel uspávají labutě.
Až tam,
kde se pila pravda z kalichů.
Až tam,
kde myšlenky ztrácí smysl.
Až tam,
kde se ještě věří na skřítky.

Až tam,
kdes nikdy nebyl,
si přiznáš,
že mě miluješ.

Zmatená

Zmatená
pod dotyky tvých slov
tiším své srdce,
aby tolik nebilo.

Zmatená
čtu si tvůj dopis
a nemám ani krapet vína,
aby mi opilo krev vžilách.

Zmatená,
snažím se pochopit...

Petra Poliaková (26 let)
Před několika lety absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého, od té doby se živí jako redaktorka románových titulů. Vydala básnickou sbírku Psáno nocí na peří (2009) a momentálně pracuje na další. Miluje tulipány.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV

(5. 4. 2011, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3034