Kavárenské nomádství III
Kavárna a velkoměsto k sobě patří stejně jako načtyřikrát rozvedený a sezdaný párRadka Mačugová
Úplně první kavárna v Praze vznikla roku 1711, kdy Syřan Gorgos Hatalah il Demški investoval většinu svých našetřených financí z pouličního prodeje turecké kávy do uskutečnění svého snu. Éra dalšího rozvoje je datována na přelom 19. a 20. století. Množství kaváren a jejich druhy přibývaly v závislosti na potřebách společnosti a hospodářské situaci.
V roce 1931 se začíná hovořit o dvou typech kaváren, jak uvádí Technický slovník naučný. Rozlišovaly se kavárny samostatné a ty, které tvořily součást většího celku, například obchodního domu či hotelu. Do druhé skupiny lze z dnešního pohledu řadit též kavárny divadelní. Jsme-li tedy fajnšmekři divadel a kaváren, můžeme si tyto radosti dopřát pěkně postupně.
Dlouho jsem přemýšlela, kterou divadelní kavárnu poctím svou návštěvou, až jsem se, jako typický „nepražák“ mající averzi k hledání zapadlých a pro mě zcela neznámých koutů pražských, rozhodla pro tu momentálně nejbližší.
Kavárnu divadla Komedie najdeme celkem lehce. Je skryta v Pasáži Vlasty Buriana, mezi tramvajovou zastávkou Lazarská a Vodičkova.
Návštěvu kavárny jsem absolvovala pozitivně naladěná, což spíše než faktu, že jsem zde nikdy nebyla, a proto jsem se mohla těšit, přisuzuji skutečnosti, že jsem zde měla schůzku s jednou milou osobou. K hodnocení kavárny přistoupím hned z několika hledisek. Celkový dojem ale rozhodně ovlivní už to, za jakým účelem se zde rozhodneme posedět. Zda si chceme počíst, či zde máme schůzku s přáteli, případně zda tu chceme strávit zbývající čas do divadelního představení.
Pokud bych v přeteplalém odpoledni narvané Prahy hledala klidné útočiště k přečtení nového výtisku Litenek, pravděpodobně bych překousla averzi k hledání doposud nepoznaných míst a navštívila bych jednu z kaváren s přívlastkem literární. Mám- li však schůzku s přítelkyní, se kterou potřebuji probrat nepochybně důležité životní okamžiky z posledních několika dní, Kavárna divadla Komedie k zmíněnému účelu postačí. Mohli bychom říci, že k důvěrným hovorům je tato kavárna jako stvořená, především díky sympatickému přítmí, které je však na druhé straně ke čtení zcela nevhodné.
Body kavárně rozhodně ubírá její architektonické řešení. Půdorys ve tvaru nudle je z obou protilehlých stran lemován dvěma vchody a po straně je navíc schodiště vedoucí dolů do divadla. V čase divadelních představení to zde tak pravděpodobně připomíná menší „průchoďák“ a člověk sedící nad šálkem kávy si tak může připadat jako součást přechodu pro chodce. Čtenář mého typu, nesoustředěný na sebepikantnější příběh už za přítomnosti jedné cizí osoby, tak může rovnou zapomenout, že by se pročetl až k tiráži a dozvěděl se, kdo má na svědomí tolik hrubek v textu.
Prostory kavárny pravděpodobně nezaimponují nekuřákům. Spoluobčany s cigaretou či jiným kuřivem v ní zahlédneme zcela běžně s výjimkou vyhraněných časových úseků korespondujících s divadelními představeními, během kterých je zde kouření zakázáno. Pokud zde tedy vychutnáváme dopolední či odpolední kávičku, je třeba počítat s bonusem v podobě mlhy jako v Krkonošských pohádkách.
Interiér kavárny zhruba odpovídá prvorepublikové charakteristice „malých kaváren“. „Kavárny malé jsou většinou zařízeny stroze, bez vnitřního komfortu, bývají určeny jak k pití kávy, blíží se úrovni tehdejších mlékáren a „výčepů“ kávy.“ (Bendová, E. 2008, s.94.) Kavárna sice není nikterak vyzdobena, avšak za účelem odpočinku a občerstvení kombinace přítmí a jednoduchého dřevěného nábytku zcela postačí. Člověk otrávený konzumem se tak může cítit příjemně. Jelikož jde o malou kavárnu, obsluha je zde rychlá, a ještě ke všemu usměvavá - tedy, co více si přát.
Na závěr si neodpustím zmínku o nápojovém lístku. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že v prvním okamžiku zákazník neví, jak si lístek před očima vlastně natočit, aby byl schopen z něj cokoliv vyčíst. Chvíli ho převrací ze strany na stranu stále s tímtéž pocitem, že je vzhůru nohama, až ten fígl prohlédne a zjistí, že optický klam spočívá v prosvítání druhé, cizojazyčné strany lístku.
Radka Mačugová
Bendová, E.; Dvořák, T.; Hrodek, D.; Kořínková, Š. Pražské kavárny a jejich svět. Praha, Litomyšl: Paseka 2008. 152 stran.
(16. 3. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3004