Čekání na Grafika
Úvodník o dvou dějstvíchMarkéta Böhmová a Tereza Hýsková
Osoby:
Markéta
Tereza
Postranní ulička, tři schody.
Večer.
Markéta sedí u stolku a vyhlíží obsluhu. Mává. Bez výsledku. Začne znovu. Vchází Tereza.
Markéta: Nedá se nic dělat.
Tereza: (blíží se ke stolku) Začínám tomu věřit. (mžourá do dýmu) Vida, tys tady zase. (přisedne si)
Markéta: Rozkošné místečko, ale šla bych odsud, jsem tu na suchu.
Tereza: Nemůžeme.
Markéta: Proč?
Tereza: Čekáme na Grafika.
Markéta: (smutně) Máš pravdu. (ticho) Jsi si jistá, že je to dneska?
Tereza: Psal v sobotu.
Markéta: A kterou? A je vůbec sobota? Proč by nemohla být neděle? Nebo pondělí. Nebo pátek.
Markéta odejde na bar. Tereza se nervózně obrací ke dveřím. Markéta se hádá na baru. Po chvíli rázuje s vínem a skleničkami zpět ke stolu.
Markéta: (chladně) Někdy si říkám, jestli bychom neudělaly líp, kdybychom šly někam jinam.
Tereza: Daleko bys nedošla. (rozlije víno do sklenic)
Ticho.
Tereza: (pozoruje víno proti světlu) Co budeme dělat?
Markéta: Čekat. (vypije sklenici naráz, začne si nalévat další)
Tereza: Myslím kromě toho. (upije, převaluje víno v ústech)
Markéta: Co se takhle oběsit --- (ozve se vrznutí dveří, obě se prudce otočí)
Obě: Šs!
Tereza: Co myslíš?
Markéta: (rozčíleně) On?! Ať táhne do ká čtyřky! (vypije i druhou sklenici naráz)
Tereza: Nevypadá špatně.
Markéta: (pokrčí rameny, našpulí rty) No nevím.
Tereza: Krapet zženštilý.
Markéta: Slintá.
Tereza: To je normální.
Markéta: Má pěnu u huby.
Tereza: Funí.
Markéta: Aby ne.
Tereza: A ty oči!
Markéta: Co, oči?
Tereza: Lezou mu z důlků.
Markéta: Podle mě musí každou chvíli zhebnout.
Tereza: To není jisté. (pomalu upíjí víno)
Ticho.
Tereza: (zklamaně) Myslela jsem, že je to on…
Markéta: Kdo?
Tereza: Grafik.
Markéta: Co jsme to po něm vlastně chtěly? (mává směrem k baru)
Tereza: Tys tam nebyla?
Markéta: (otočí se zpět) Nedávala jsem pozor.
Tereza: Nic určitého, myslím.
Markéta: Na něco jsme se ho ptaly.
Tereza: To je ono.
Markéta: Vznesly neurčitou prosbu.
Tereza: Tak něco.
Markéta: Co on?
Tereza: Že uvidí. (nasliní si prst, začne hrát na skleničku)
Markéta: Že nemůže nic slíbit.
Tereza: Že si to musí nechat projít hlavou.
Markéta: Odpočat a fit.
Tereza: Poradit se ženou.
Markéta: S přáteli.
Tereza: Nahlédnout do záznamů.
Markéta: To je normální. (gestikuluje servírce, že chce arašídy)
Tereza: Běžný.
Markéta: Se mi zdá.
Tereza: Myslím.
Ticho. Servírka donese pytlík oříšků a misku. Markéta zápasí s pytlíkem, po chvíli jej otevře.
Tereza: Rozkošný večer.
Markéta: Nezapomenutelný. (vysype arašídy do misky)
Tereza: A to ještě není konec.
Markéta: Taky se mi zdá. (loví v misce)
Tereza: (upřeně pozoruje Markétu) To je teprve začátek.
Markéta: Hotová bomba. (chroupá)
Tereza: Jeden by myslel, že je v divadle.
Markéta: V cirkuse.
Tereza: Přijdu hned.
Markéta: Za barem vpravo.
Tereza: Drž mi místo. (odejde)
Ticho. Markéta si zapálí cigaretu. Tereza se vrátí.
Markéta: (potáhne) Nejsme s ním spřízněny…
Tereza: (nechápavě) S kým?
Markéta: S tím tvým chlápkem.
Tereza: S Grafikem? Spřízněné s Grafikem? To myslíš vážně? To si piš, že ne. Zatím ne…
Markéta: Mrkni. (zdvihne zbytek vína) To je zvláštní, je čím dál míň dobré.
Tereza: U mě je to naopak.
Markéta: Jak? (volnou rukou loví arašídy)
Tereza: Chutná mi čím dál tím víc. Jako postupně.
Markéta: (po dlouhém přemýšlení) A to je opak?
Tereza: To je věc založení.
Markéta: Povahy.
Tereza: Té neporučíš.
Markéta: Marná je snaha.
Tereza: Jednou už jsi taková.
Markéta: Ať děláš, co děláš.
Tereza: Člověka nepředěláš.
Markéta: Kdyby ses rozkrájela. (podává zbytek vína Tereze) Nechceš to dopít? Možná bychom udělaly líp, kdybychom šly jinam.
Tereza: Můžeme, jestli si myslíš, že to bude lepší.
Markéta: Teď už je to jedno.
Tereza: Máš pravdu, teď už je to jedno.
Markéta: Tak jdem? (típne cigaretu)
Tereza: Jdem.
Žádná se nepohne. Opona.
Nazítří. Stejná doba, stejné místo. Křepce vstoupí Tereza. Zastaví se a dlouze přehlídne kavárnu. Nato začne rázovat po místnosti. Zastaví se u svého oblíbeného stolku a začne si pobrukovat.
Tereza: … Všichni kolem se radují, jenom já pláču. Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu. Nepřišel, nepřišel ---
Markéta: (vynoří se zpoza baru) Kdo?
Tereza: (lekne se) Tys tady zase?
Markéta: Zas jeden zabitý den. Co budeme dělat teď?
Tereza: Čekáme na Grafika.
Markéta: Máš pravdu. (přisedne si)
Ticho.
Tereza: (rozhlíží se) Něco se tu změnilo, od včerejška.
Markéta: A co když nepřijde?
Tereza: (po chvilce nechápavosti) Uvidíme. Povídám, že se tady od včerejška něco změnilo.
Markéta: Všechno zahnívá.
Tereza: Jen se podívej na bar.
Markéta: Ten tu včera nebyl?
Tereza: (unaveně) Ale byl.
Ticho.
Obě: A ---
Tereza: Promiň.
Markéta: Jen mluv.
Tereza: Ale ne, mluv ty.
Markéta: Ty mluv.
Tereza: Přerušila jsem tě.
Markéta: Naopak, já tebe. (otočí se k sobě zády)
Dlouhé ticho.
Tereza: (otočí se zpět, úzkostně) Řekni cokoli.
Markéta: Co děláme teď? (nervózně si hraje s knoflíky na svetru)
Tereza: Čekáme na Grafika.
Markéta: (omylem utrhne knoflík) Máš pravdu.
Ticho.
Markéta: (s povzdechem) Přišly jsme moc brzo.
Tereza: (zasněně hledí z okna) To je vždycky, když nastává noc.
Markéta: Ale noc nenastává. (také zasněně hledí z okna)
Tereza: Nastane náhle, jako včera.
Markéta: Pak bude noc. (upustí utržený knoflík, ten se zakutálí pod vedlejší stůl)
Tereza: A my budeme moci odejít. (stále hledí z okna)
Markéta: Pak bude zase den.
Ticho.
Markéta: (nervózně hledí na zakutálený knoflík) Co se takhle oběsit?
Tereza: (vyrušena z bloumání) Na čem?
Markéta: Nemáš kousek provazu?
Tereza: Ne.
Markéta: Takže je to v tahu. (přemýšlí) Počkej, pásek.
Tereza: Ten je moc krátký. (přemýšlí a hledí do prázdna)
Markéta: To je fakt.
Ticho.
Markéta: (položí hlavu na stůl) Já už takhle nemůžu.
Tereza: To říkáš jen tak.
Markéta: Co kdybychom šly jinam? Možná by to bylo lepší.
Tereza: Ale zítra se oběsíme. (ticho) Když nepřijde Grafik.
Markéta: (zvedne hlavu, upřeně hledí na Terezu) A když přijde?
Tereza: Budeme spaseny. Tak jdeme?
Markéta: Jdem. (zapálí si cigaretu)
Zůstanou nehybné. Opona.
M&T
Mladé nadějné dramatičky, autorky několika her. Pozornost veřejnosti na sebe upoutaly již svým debutem Přicházení. Největší ohlas kritiky zatím vzbudilo jejich existenciální drama Mnoho povyku pro nic, u diváků uspěla komedie Tramvaj do stanice Trojská.
Jejich poslední hra, kterou zde přetiskujeme, získala mnohá ocenění na domácí i zahraniční půdě, namátkou Cenu Alfréda Radoka pro Terezu za roli Markéty, cenu Thálie pro Markétu za roli Terezy. V anketě Divadelních novin byla zvolena inscenací roku.
Divadelní teoretici se shodují na tom, že autorky ve své tvorbě navazují na tradici her Samuela Becketta. M&T tuto teorii zarputile odmítají.
(13. 3. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2989