Je hluchota vždy komická?
Smutný náhled na stáří s kapkou ženské posedlosti a lingvistické teorie
Markéta Böhmová
„Důstojné stáří“ hlásaly celé léto předvolební billboardy. Důstojné stáří (ať už si jej představujeme jakkoli) je něco, čeho se hrdinovi posledního románu Davida Lodge Nejtišší trest bohužel nedostává.
David Lodge: Nejtišší trest
(zvětšit)
Profesor lingvistiky Desmond Bates odchází do penze a těší se, že konečně bude mít čas na všechny své načtrnuté studie a knihy, které chtěl vždy přečíst a nepřečetl. Jeho poklidné, idylické lenošení naruší náruživá studentka Alex, které při nedorozumění s vybitými sluchadly přikývne na tajnou výpomoc s dizertační prací o posledních vzkazech sebevrahů. Z obláčku povzneseného ega začne padat ve chvíli, kdy mu nevinná dívka začne strkat kalhotky do kapes, nutí ho, aby ji za tyto opovážlivosti trestal, a mezitím se snaží spřátelit s jeho manželkou…
Pokud by snad ale někdo čekal jen sadomasochistické hrátky, musím ho zklamat. Kniha je deníkem stárnoucího muže, který poté, co celý život strávil psaním a teoretizováním, opět utíká do náruče písmen a slov. Jeho život se točí kolem baterek do naslouchadel, problémů s erekcí, tematicky zaměřené nevyžádané pošty a strachu z vánočních svátků „klidu“. S těmito skutečnostmi se můžou čtenáři generačně mladší hůře ztotožnit – představa nahého dědečka nás děsí, možnost jakéhokoli stupně hluchoty si odmítáme připustit.
To, kvůli čemu stojí kniha určitě za dočtení, se však neskrývá v obsahu knihy, ale v tom, jak je onen obsah podán. Překladatel Richard Podaný dostal na jaře svou Magnesii literu oprávněně. Rozehrává zde geniální hru se slovy a dokáže přiblížit někdy určitou směšnost vysokoškolských procesů. Pasáž, co všechno člověk musí udělat pro to, aby publikoval článek, až je z toho unavený ještě před prvním řádkem, či přepisy rozhovorů, kdy se díky hluchotě z potvrzenky stane podprsenka, jsou už jen krásnou, řekněme, lingvistickou třešničkou na dortu.
Markéta Böhmová
Lodge, David: Nejtišší trest. Překlad: R. Podaný. Praha: Mladá fronta 2009. 365 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.
(27. 11. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2931