WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Kaváranské nomádství I - Literární novinky

Kaváranské nomádství I

Fenomén literárních kaváren
Kristýna Baštová



Literární kavárny bezesporu představují jeden z evropských fenoménů. Jsou úzce spjaty s městským prostorem, kterým jsou utvářeny a jejž zároveň utvářet pomáhají. Pokud se na to podíváme z matematického hlediska, vznikne nám rovnice o třech proměnných: město, káva a knihy. Tisíce možností jejich kombinace, tisíce možných výsledků. Tentokrát mi ale vyšel jediný. Café Rybka. Počítejte se mnou!
Michal Ajvaz ve své sbírce esejů Tajemství knihy píše o kávě: „… je nápojem, který nás nespojuje neproblematicky s celkem jako víno nebo pivo, spíše nás vyděluje z daných celků a řádů, zbavuje nás domova, je nápojem ironie a skepse, kavárenské osamělosti, (…) je od svého počátku nápojem nomádů, nápojem lehkých stanů a pouště.“ Pojďte se taky stát na podzimní odpoledne novodobými – městskými – nomády, jedněmi z těch neostrých tváří, jež můžete zahlédnout za matnými skly pražských (literárních) kaváren, poskytujících každé v čase a prostoru nezakotvené existenci azyl. Nejste si jisti, že na to máte správné manšestrové sako? Nebo vhodnou partu intelektuálních kumpánů? Seberte odvahu, správný moderní nomád si vystačí sám (a s třiceti korunami k tomu).
Kavárna představuje středoevropský prostor par excellence. Dochází v ní totiž ke spojení dvou výjimečných prvků. Na jedné straně se v ní projevuje specifičnost kultury střední Evropy (zkušenost rozpadu prostoru, vědomí pomíjivosti, melancholie, smysl pro ironii a zároveň pro kýč), na straně druhé distingovanost a jistá rezervovanost rodící se ze způsobu navazování kavárenských vztahů. Nomád si jde sednout do kavárny osamocen, aby sdílel samotu s ostatními. Právě proto je kavárna místem, kde se melancholií a pomíjivostí, která pramení z navázaných a hned v tu chvíli ztracených vztahů (tváře, které už nespatříte, jména, která zapomenete v okamžiku jejich vyřčení), můžete nechat pohltit, jak je vám libo. A přiznejme si to, návštěva kavárny je také báječnou příležitostí k pozorování. Otevírající se dveře a s nimi nové tváře. Chlapci sní o příchodu té nejpoetičtější z poetických a dívky v očekávání vyhlížejí svého osudového básníka, a co teprve všechny ty postavy míhající se za výlohou... Přímo oživlé literární náměty.
Café Rybka. Špetka francouzského šarmu v pražském labyrintu nikdy nekončících, podivně se klikatících a občas slepých ulic kolem Národní třídy. Café Rybku najdete v Opatovické, v sousedství mnoha dalších kaváren, tedy v prostoru, kde jako pravý nomád můžete kočovat z jednoho lehkého stanu do jiného. Rybka se však od ostatních kaváren odlišuje, a to nejvíc tím, že je od shora dolů plná knih. Kromě kavárny je totiž i knihkupectvím, které prodává (nejen) knihy nakladatele Rybka Publishers. (Mimochodem, pokud vás stejně jako mě napadlo, proč tolik rybek, odpověď je prostá, majitel se totiž jmenuje Michal Rybka.) Jejich kvalitu, která je občas diskutabilní, trochu vynahrazuje pestrost žánrová (můžete vybírat od beletrie přes literaturu faktu až po knihy pro děti) a hlavně vizuální. Ale popořadě. Café Rybka totiž trochu klame tělem. Když k ní dorazíte poprvé a nevíte tak úplně, co čekat, možná vás jako první napadne: „Baťůžkářská čajovna?“ Okna pomalovaná rybami i forma písma zvolená pro název takové myšlence trochu nahrávají. Ale ve chvíli, kdy otevřete dveře a budete alespoň trochu chtít, přenesete se do počátku dvacátého století. Do šantánového baru. Ne úplně do Paříže. Tak daleko ne. Ale do pražského lehounce bohémského kavárno-baru ano. Šero, do něhož se celá kavárna noří, je ještě umocněno spoustou zlatavě svítících starožitných lustrů a tmavým dřevem, které v ní dominuje. Místnost je rozdělena na dvě části, a tak vytváří dva propojené, tak akorát kavárensky stísněné prostory. Ten první, s okny a barem, se zdá být světlejší, stoly jsou tam pro více lidí, druhý je o něco vyvýšený, jakoby uzavřený ze všech tří stran knihovnami s psacími stroji – přesně na to se posadit a nechat se inspirovat příběhy a hlasy druhých, nebo si jen tak rozečíst knihu.


Kristýna Baštová


Cafe Rybka

Cafe Rybka (zvětšit)



Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.
(14. 11. 2010, 12:00)

Literární novinky

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2898