Pekelná prdlačková jízda
Jsem Lišák, Fantastický… těší měDominik Melichar
Friedrich Nietzsche ve svých Nečasových úvahách tvrdí, že zvířata se mají, protože nemají paměť, čili žijí jen budoucností-stravou, která na ně vždy tak náhle zaútočí, že nestíhají než žrát. Britský romanopisec Roald Dahl si myslí, že si zvířata leccos pamatují a že se občas chovají jako lidé. A americký režisér Wes Anderson dokázal, že není jisté, kde končí zvíře a začíná člověk. Nebo kde končí člověk a začíná zvíře…
Při odchodu z kina jsem dostal sžíravou chuť stát se zvířetem a zamyslel jsem se, kam směřuje moje lidství. K takovým filosofickým úvahám mě dohnala zfilmovaná pohádka pro děti Fantastický pan Lišák, napsaná Roaldem Dahlem v roce 1970. Studio Fox svěřilo námět pro animovaný film na motivy této útlé knížky do rukou excentrického Wese Andersona (Taková zvláštní rodinka) a ten z něj vyčaroval jeden z nejočekávanějších počinů konce loňského roku.
O Andersonovi se traduje, že netočí filmy pro každého. Pokud chtěl kdy tato slova vyvrátit, pak se mu to právě povedlo. Snímek o excentrickém Lišákovi, jeho sexy manželce (Meryl Streep ji namluvila takovým způsobem, že být lišákem…), trochu zvláštním synovi, bezchybném bratranci a dalších více či méně podivných obyvatelích říše zvířat, kterak zápasí s nadutými farmáři je nejen navýsost zábavný, ale opravdu rodinný. Ač režisér vykřesal z neškodné Dahlovy pohádky existenciální rodinné drama, vše podává na podnose humoru a melancholie, jak jsou na to Andersonovi fandové zvyklí.
Zvířata tu žijí vedle lidí jako sousedé; mají své rodinné životy, starají se o své společenské postavení, chodí do škol a prací. Potud bajka.
Oproti knižní předloze se ale paní Lišáková nikterak nechce podílet na krádežích drůbeže se svým manželem. Uvědomuje si křehkost svého života a života svého syna. S ním mají rodiče trápení, chová se zvláštně, má problémy v osobním životě, žárlí, vzteká se, nesnáší svého dokonalého, věčně meditujícího bratrance, stále hledá cestu k otci. Zatím pan Lišák, nudící se v práci redaktora oblastního plátku, podniká se svým kumpánem Vačicí riskantní výpravy do sousedních hospodářství pánů Stýbla, Suka a Soudka. Skvělá hudba a groteskní kamera dělá z těchto scén jedny z nejzábavnějších celého filmu. Není ani důležité, co který z nich pěstuje, chová, nebo vyrábí, ale způsob, jakým se rozhodnou s nezbednými liškami srovnat účty: tři mocní mužové své doby dají hlavy dohromady a s použitím nejmodernější techniky se jim podaří zlikvidovat celou okolní krajinu, jen aby dosáhli ustřelení ocasu páně Lišákova a zajmutí jeho synovce, kterého mylně pokládají za jeho syna. Mezitím se jim paradoxně podaří docílit toho, že lišky, zajíci, jezevci, krtci a další obyvatelé zdemolované krajiny začnou spolupracovat, dokáží se adaptovat i v polních podmínkách a nikterak není narušena jejich radost ze života. Zato farmáři jsou čím dál bezradnější a vzteklejší v pokusech o lapení pana Lišáka.
Režisérovi Andersonovi prostě nešlo o to, ukázat zhoubné účinky konzumu a alkoholu (nebo alespoň ne v prvé řadě), ale spíše nastolit otázku, zda se skutečně můžeme považovat za pány tvorstva a bytosti v každém případě pevné v kramflecích. Protože se ale postupně během filmu stírají jakékoli rozdíly mezi člověkem a zvířetem, je možno snímek číst i opačně – zvěř tu zastupují farmáři a Lišák a spol. zobrazují lidi. Pravda, občas na sebe hrdinové syčí a vytahují drápy, ale jen to podtrhuje skutečnost, že divokost k člověku patří; rozhodně k němu ale nepatří vědomí nadřazenosti, a to nejen člověka nad zvířetem, ale hlavně člověka nad člověkem. Signifikantní je scéna přibližně ve druhé třetině filmu, kdy pan Lišák odhaluje funkce/schopnosti zvířat v budoucím boji s farmáři podle jejich latinských jmen. Nejsem si jist, zda by byl člověk schopen takového uvědomění si náležitosti k druhu. Homo sapiens znamená přeci člověk moudrý!
Pro Wese Andersona to byl vůbec první animák, přesto se s látkou popral způsobem více než sympatickým. Rezignoval, jak je jeho zvykem, na současné trendy a rozpohyboval loutky pomocí stop motion animace. Podařilo se mu tak divokost celého snímku i vizualizovat. Příběh odsýpá neskutečně rychle. Tempo dialogů se nese ruku v ruce s vtipem a nám nezbývá než se bavit. Téměř závěrečná scéna bezeslovního kontaktu Lišáka s vlkem nás bodne do srdce. V téhle scéně se nachází klíč k celému filmu. Odhaluje, že strach z nepřítele lze přetavit v souznění. Stačí se jen nebát.
Fantastický pan Lišák / Fantastic Mr. Fox
Režie: Wes Anderson
Obsazení: George Clooney, Jason Schwartzman, Bill Murray, Meryl Streep, Michael Gambon, Willem Dafoe, Brian Cox, Adrien Brody, Roman Coppola, Garth Jennings, Owen Wilson ad.
Dominik Melichar
(11. 5. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2806