Zrcadlení Valentýnské a téměř automatizované

Hned na začátku se vynořil vskutku zjev a největší šok pro publikum: Automatický moderátor. Jelikož lidský Jiří Vetešník si večer nechtěl namáhat hlasivky, přenechal moderování červené krabici s namalovanou tváří. Červený krabičák byl riskantní tah a málem se nevyplatil, zastínil totiž ostatní účinkující a v závěru sklidil největší ovace i salvy smíchu. Další pochmurný důkaz toho, jak technické vymoženosti námi samými vymyšlené pohlcují lidský prvek. Ve výsledku si však automat všichni zamilovali a dost možná si ho vyžádají i na příště. (Snad v jiném barevném vyvedení).

Pořad odstartoval křest nové básnické knížky stálice Jany Rychetské, kterého se ujali čtyři kmotři z řad účinkujících. Prostředkem polití byl dětský šampus. Kniha nese název „Úsměv Mony Lisy“ a byla týž večer k prodeji i s možností autogramu naší „Komety“. Usměvavá Jana přečetla několik ukázek, kterými nám zapálila lýtka a navnadila nás na Valentýna.

Poté auto-moderátor zahrčel a zpomalené robotickým hlasem vyvolal Aleše Misaře. Podobně jako v listopadu předestřel publiku své do básní zavité minipříběhy, některé se skrytou skandální pointou, jak zdůraznil. A tak nechyběla báseň sloužící jako terapie proti arachnofobii či jedna o strýčkovi odsouzeném za zneužívání čtrnáctileté, která ho přesto miluje. Mříž katru je nerozdělí!

Dále robot vyvolal Tomáše Fürbachera, který prokázal svou zálibu v Švejkovi a přednesl zpaměti úryvek z Haškova románu. Potom vzal kytaru a sám se doprovodil k písni s anglickým textem, o níž soudím, že to bude hit, pokud ji nahraje s kapelou. Básnickou třešničkou byla „Balada o hampejzu“ od francouzského proklatce F. Villona. Tomáš ji podal s nečekanou něhou a zároveň světáckým nadhledem, proto zaúčinkovala.

Opustili jsme hanbinec a krabice zahrkala jméno Jiří Červák. Ten nezklamal a počastoval nás šťouchanci básnického ostrovtipu. Mezi nimi vysypal hlášku večera, znějící ve smyslu: Sto dvacet úhozů za minutu, jež sekretářka za totáče dosáhla se šéfem v posteli.

Závěr první půle a mluveného slova obstaral Jiří Vetešník poučnou přednáškou o historickém původu postavy Sv. Valentýna, při níž obětavý patron svatých několikrát přišel o hlavu. Více jsme se o Valentýna neotřeli.

Po zasloužené přestávce robotik uvedl hudební číslo večera. Skupinu či spíše duo ALAF z Nového Bydžova. Byla to jejich premiéra na Zrcadlení a podotýkám, že jí už bylo třeba. Na plakátu byli označeni jako nu-folk, na webu se vystihují pojmem „elektropsychedelika“. Hrají ve střídmém dvoučlenném obsazení Michal Pavelka -kytara+zpěv a Lukáš Kadava - basa. Éterický zvuk obohacují efekty a smyčkami, vytvářejí tak meditační atmosféru, ve které se daří doznívajícím slovům básníků. Příjemný dojezd pořadu a po právu vytleskaný přídavek ze strany publika! Doplňme, že basák Lukáš Kadava byl tvůrcem plakátu na toto Zrcadlení.

Nakonec si automatický moderátor už jen odkašlal a popřál nám dobrou noc. A jelikož byla noc páteční, myslel tím jistě, abychom ji dobře zapili. Mnozí uposlechli tuto skrytou výzvu rozptýlili se do příhodných podniků. Ještě předtím - jak to chodí na maškarním - odkryl nám Jiří Vetešník totožnost auto-moderátora. Za neskromně rudou červenou krabicí se krčil obyčejný nevinný „repráček“! Nevíme, zda se ta věcička ukáže v dubnovém vydání Zrcadla, když už byla prozrazena, hlavně věříme, že se ukážou diváci. U nich nemáme žádné záruky, nejsou totiž automatizováni. Říkám si - naštěstí!