Koncem války to teprve začíná
Kateřina Tučková nabízí pohled z druhé stranyAgata Hauerová
Vyhnání Gerty Schnirch zpracovává téma 2. světové války. Nic převratného, kdybychom válku a události po ní nesledovali očima brněnské Němky. Kateřina Tučková boří zažité stereotypy: Němci nebyli jen kruté bestie a Rusové zas hodní bratři. A Češi? Místo toho, aby po osvobození trhali šeříky, vybíjejí si svou zlost na německých ženách a dětech.
Gerta prožívala až do roku 1939 poklidný, obyčejný dětský život. Češi a Němci žili v Brně vedle sebe už odpradávna a vlastně nikdo se o národnosti nezajímal. Ani ona nepředstavovala výjimku. Po matce byla Češka, a tak i doma mluvila, i přes otcovu obrovskou nechuť, česky. Válka ale obrátila životy všech naruby. Gertin otec vstoupil do NSDAP, její bratr narukoval do Wehrmachtu. Její nejlepší kamarádka se s ní už nesměla stýkat, protože nebyla Němka. Maminka zemřela, otec začal pít a jednoho dne Gertu znásilnil. Otěhotněla. Dcerka Barbora se jí narodila ještě před koncem války do nálety zmítaného Brna. Pak už to jde ráz na ráz. Živelný odsun všech Němců z Brna, či spíše vyhnání, se uskuteční v noci na 31. května 1945. Vyčerpávající, šedesát kilometrů dlouhý pochod nepřežije mnoho starých lidí, dětí i žen. Mnoho jich je ubito cestou českými nebo ruskými strážci. Další tisíce zemřou v táboře v Pohořelicích na úplavici.
Gertě i malé Barboře se podaří všechny útrapy přežít, tím ale jejich boj za právo na obyčejný, lidský život teprve začíná. I když se po letech mohou jako jedny z mála vrátit do Brna, jejich byt ani přátelé už na ně nečekají. Gerta se celý život musí potýkat s útiskem. Do jejího života přinese naději až vnučka vedoucí občanskou iniciativu, která od brněnských radních požaduje omluvu pro všechny vyhnané Němce…
Pokud byste se snad zakoupení knihy obávali, lze si první dvě kapitoly přečíst na www.katerina-tuckova.cz, kde se sami můžete přesvědčit, jestli Vyhnání Gerty Schnirch stojí za to.
Agata Hauerová
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch. Host, Brno 2009. 416 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.
(15. 12. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2644