Vstávat, vstávat a… kreslit!
Kdo všechno nám namaloval Večerníčky?Klára Zindulková
Václav Bedřich, Zdeněk Smetana, Gabriela Dubská… tušíte, o koho jde? Možná mlhavě. A co víla Amálka, Křemílek s Vochomůrkou a Maková panenka? Nepochybně přesně víte jak vypadají, s kým se přátelí a co je trápí. Kdo byli lidé, z jejichž per a tužek vyskočily na svět postavičky z Večerníčků?
Když je člověk malý nebo ještě menší, nejvíc ho zajímají obrázky. Bezmezně věří tomu, co se o nich povídá, časem leccos z toho zapomene, ale obrázky z pohádek a Večerníčků, ty si budeme pamatovat nadosmrti.
Večerníček je tu od roku 1965 a většina jeho zásadních příběhů, které zdaleka nejsou jen pro děti, vznikla ještě v letech socialistických. Pro nadané spisovatele a malíře, kterým bylo zakázáno tvořit, existovaly v podstatě dvě možnosti – buď to vzdát a pověsit umění na hřebík, nebo svůj talent investovat do nějaké oblasti, která státní cenzuru zas tak nezajímá, protože ji považuje za podřadnou a nedůležitou. Tvorba pro děti se přímo nabízí. A tak vznikla díla, která nestárnou a jejichž moudrost i krásu ocení i leckterý dospělý. Byli to právě zakázaní umělci, kteří pozvedli tvorbu pro děti na skutečné umění a ukázali, že psát a kreslit pro ně je někdy mnohem těžší a zodpovědnější než pro dospělé.
Zatímco spisovatelé jsou většinou známá jména, která si s každou knížkou a příběhem spojíme, obrázky ilustrátorů jsou často mnohem známější než oni sami. Připomeňme si, kdo byli lidé, kteří stáli u zrodu kreslených Večerníčků a ztvárnili ty nejznámějších postavičky.
Radek Pilař, to je přesně ten pán, který nakreslil samotného chlapečka Večerníčka, který nás každý den, už téměř půl století, vítá stejnou tváří a stejnou znělkou. A kromě Večerníčka je i výtvarníkem příběhů o Rumcajsovi.
Za zmínku rozhodně stojí Václav Bedřich, přezdívaný Pan Večerníček. Byl jedním z těch, kteří stáli u zrodu celého nápadu, režíroval první večerníčkovskou sérii a po ní mnohé další. Říkání o víle Amálce kromě režírování také sám nakreslil.
Zdeněk Smetana – s animovaným filmem začínal pod vedením Jiřího Trnky a k dětské tvorbě se dostal až poměrně pozdě. Díky němu je náš pohádkový svět obydlen Křemílkem a Vochomůrkou, Malou Čarodějnicí, Štaflíkem a Špagetkou, Rákosníčkem či Racochejlem. Zdeňka Milera a jeho Krtka znají snad všechny děti. Kromě něj je Zdeněk Miler i autorem podoby Kubuly a Kuby Kubikuly, Formana Šejtročka a pohádky O veselé mašince.
Bob a Bobek sice vyskočili z klobouku kouzelníka Pokustóna, ale ještě předtím z pera Vladimíra Jiránka, známého autora kreslených vtipů. Makovou panenku, kocoura Damiána, polní žínku Evelínku, ty zase můžeme znát jen díky ilustrátorce Gabriele Dubské. I Adolf Born se nechal zlákat tvorbou pro děti a představil nám, jak vypadá Mach a Šebestová. Věra Marešová je režisérkou i výtvarnicí příběhů o Kátě a Škubánkovi; podobnou pohádkovou dvojici, Maxipsa Fíka s Ájou, zpodobnil Jiří Šalamoun. Josef Lada, ač sám zemřel 8 let před vznikem Večerníčku, se postaral o výtvarnou stránku Večerníčků O chytré kmotře lišce, O Mikešovi a Bubáci a hastrmani.
Máme Večerníčky, jaké nám ostatní národy mohou závidět. V jejich příbězích i kreslené podobě se skrývá mnoho péče i moudrosti. Většina večerníčkových tvůrců se ale narodila za první republiky, řada jich už není mezi námi. Ani samotné postavičky už nejsou nejmladší. Krtek, který vznikl ještě před samotným Večerníčkem, letos oslaví 53 let. Rumcajs a Křemílek s Vochomůrkou překročili čtyřicítku a silná generace 70. let, do které patří Maková panenka, víla Amálka, Rákosníček, Králíci z klobouku či třeba Maxipes Fík, už se k ní také blíží. Jen o pár let mladší jsou dvojice Mach s Šebestovou a Káťa se Škubánkem, kterým je 28. Příběh O skřítku Racochejlovi z roku 1993 je jedním z mála Večerníčků z doby postkomunistické, které navazují na dlouholetou tradici a drží vysoko nastavenou úroveň.
Kdo převezme štafetu? Lze si jen přát, aby se i do budoucna našlo dost obětavých a nadaných lidí, kteří zasvětí svůj život tvorbě pro děti a připomenou nám, že tato tradice u nás ještě nevymřela. Inu, vytvořit dílo, které zaujme děti i jejich rodiče, je zkrátka kumšt.
Klára Zindulková
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 12. 1. 2010.
(11. 12. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2633