Vivi a smažák v housce
O víláckém putování do světa lidíBarbora Majerová
Pohádka oděná do moderního hávu – i tak lze charakterizovat nejnovější literární počin Markéty Pilátové, která se do českého literárního povědomí zapsala především coby autorka vysoce ceněných románů Žluté oči vedou domů (2007) a Má nejmilejší kniha (2009).
Dosavadní prozaická tvorba autorky je úzce spjata s jihoamerickým kontinentem. Markéta Pilátová, která v současné době působí v Buenos Aires, děj výše uvedených děl částečně situovala právě do latinskoamerické oblasti, čímž jim dodala nádech exotiky a tajemství. Její prozatím poslední kniha Víla Vivivíla a stíny zvířat je zcela odlišná, neodehrává se v Brazílii ani Argentině, ale na pomezí pražského Břevnova a fantastického světa víl, není určená dospělým, ale dětem.
Malá neposedná víla Vivivíla, zvaná Vivi, byla za své nevhodné chování (zejména za neustálé vyplazování jazyka na starší víly a víláky) vykázána z poklidného bažinatého víláckého světa. Podmínkou pro návrat je vykonání 155 dobrých skutků, jimiž má vykompenzovat své prohřešky proti vílímu bontonu. Vivi se tak ocitá v současné Praze, kde poznává osmiletou nevidomou Emu, jejího psa Rafa a kluka Pepíka, hrdého majitele věčně ospalé vakoveverky Lumi. Ve světě lidí, z něhož mají všichni obyvatelé vílácké říše nevysvětlitelnou hrůzu, Vivi poznává spoustu nových a nadmíru vzrušujících věcí: výtečný smažák v housce nebo jízdu tramvají. Střetává se zde ovšem také s lidskou zlobou, sobectvím a chamtivostí. A nebyla by to temperamentní a svérázná Vivivíla, kdyby se nepokusila za pomoci Emy, Pepíka a obra s prázdnou hlavou učinit těmto zlořádům přítrž.
Jazyk, jímž Pilátová vílí příběh vypráví, je vzhledem k dětským adresátům prostý a srozumitelný, nicméně v některých pasážích je zjednodušen natolik, že může vyvolat dojem jisté verbální těžkopádnosti. Černobílé ilustrace Jakuba Zicha, které vyprávění doplňují, jsou naopak velmi nedětské a ponuré, nejeden čtenář konzervativnějšího ražení by mohl namítnout, že publikace určená dětem si žádá spíše obrázky barevné a veselejší. Navzdory těmto nedostatkům děj knihy vykazuje všechny potřebné atributy, jež správnému pohádkovému příběhu neodmyslitelně náleží: boj dobra proti zlu, výskyt nadpřirozených postav a šťastný konec – a to je pro malé čtenáře nejdůležitější.
Barbora Majerová
Pilátová, Markéta: Víla Vivivíla a stíny zvířat. NLN, Praha 2009. 72 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 12. 1. 2010.
(11. 12. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2626