Kontroverze v Bruselu
Jak se právní moc a etika odrazila v dějinách fotografieSára Arnstein
Proč se jedna fotografie stane opěvovanou a druhá pronásledovanou? Kontroverze - tato výstava věru kvalitně osvětluje, jak moc politiky, politika doby, dobové standardy, manipulace a náhoda ovlivnily životy desítek slavných fotografií a jejích tvůrců.
V muzeu Le Botanique, které bylo otevřeno v prostorách bývalého skleníku botanické zahrady v Bruselu, jsem měla příležitost zhlédnout tuto velmi zajímavou přehlídku fotografií, která byla pro velký úspěch prodloužena až do 3. ledna 2010. Nad některými popisky mi zůstával rozum stát, nad jinými mi bylo mírně nevolno a jindy i do breku.
Tématem výstavy je víceméně pravdivost obrazu, autenticita snímku, autorská práva a otázka toho, co je morálně možné vyfotit a co ne. A také síla vlivu politické moci na možnost a způsob publikování fotografie, či přímo na transformaci snímku. Výstava ale dále zachytila i známé či oblíbené fotografie bez větší cenzury, které lehce nastiňují rozdíl mezi profesí umělecké fotografie a žurnalistikou, která je častěji vystavena pronásledování. Expozice představila nejdůležitější exempláře od roku 1839 až do dnešní doby a umožnila nám seznámit se se jmény (či si je jen připomenout) jako například: Nadar, Lewis Carroll, Man Ray, Henri Cartier Bresson, Sebastiao Salgado, Abbas nebo Oliviero Toscani.
Od Toscaniho, reklamního fotografa firmy Benetton, je vystaveno dílo „Kissing-nun“, neboli kněz líbající jeptišku, jenž vzbudilo velké protesty hlavně v Itálii a ve Francii, kde šokovalo církev a plakáty byly zakázány. Dodnes je fotografie středem častých polemik.
Fotografie Franka Fourniera, zachycující Kolumbijskou dívku umírající ve splaškách po výbuchu sopky v pohoří And, dojala celý svět. V této situaci si položíme otázku: „Jak někdo může fotit, když vidí umírat druhého?“ Ale není to právě on, kdo tímto aktem vzbudil ohlas lidí a nesmazatelně vryl do paměti události roku 1985 v Kolumbii? Pocit viny a účasti.
To mi připomíná další fotografii dítěte, které se krčí strachy. Fotograf věděl, že dítě zemře, zatímco v pozadí se usadil sup. Co dělat? Kevin Carter tak vyfotil v roce 1993 holčičku, o které věděl, že zemře. Přesto jeho snímek nakonec vyhrál Pulitzerovu cenu a on sám po třech měsících spáchal sebevraždu.
Další světoznámá fotografie zahrnuje Stalina, Molotova, Vorošilova a Ježova na palubě jisté lodi. Ovšem verze jsou dvě. Na jedné Ježov je, na druhé není. Stalinova pravá ruka, která věděla příliš a údajně proti němu plánovala spiknutí, byla odstraněna v reálu i na fotografii. Nenápadné a do očí bijící.
Tyrani a jejich moc jsou samozřejmě silným tématem. Walter Frentz, fotograf a přítel Adolfa Hitlera, vyfotografoval dělníky v koncentračním táboře při montování zbraní. Klidná atmosféra, dobrá práce. Toto byla nacistická propaganda, ovšem o více než dvaceti šesti tisících mrtvých mezi léty 1943 a 1945 se už nikdo nezmínil. Po pádu Berlína, v roce 1945, vyfotografoval novinář David E. Scherman svou kolegyni Lee Miller ve vaně fašistického vůdce. Hitlerův portrét je stále vystaven na okraji vany a na botách koupající se ženy je stále usazen prach z předešlé návštěvy Dachau. Kontroverze velmi patrná.
Další kuriozita, která stojí za zmínění, je fotografie z jedenáctého září 2001. Jedná se o ruku utrženou výbuchem. Po teroristických útocích vyšlo několik podobných fotografií, ale brzy je americká vláda a cenzura stačily stáhnout. Neukazovat fotografie obětí, pobuřuje to veřejnost, buďme shovívaví! Proč? Proč se nepostavit čelem realitě? Americké pokrytectví.
Další foto je z trochu jiného soudku, portrét Brooke Shields, která v deseti letech pózovala pro fotografa Richarda Prince za přítomnosti své matky, která dala za svou nezletilou dceru fotografovi svolení. Mladá dívka stojí ve vaně, jak ji Bůh stvořil, její tělo je naolejované a obličej silně nalíčený. Po mnoha letech se herečka rozhodla zamezit dalšímu šíření a vystavování své fotografie a obžalovala fotografa za její pořízení. Neměla však spíše obžalovat svou matku, která to všechno zinscenovala?
Toto byla jen střepina viděného, mohli bychom poukázat na mnohem více událostí, portrétů, reportáží a kuriozit, které tato výtečná výstava poskytla. Kontroverze a spousta otázek, na které není jedna odpověď. Nejlepší výstava, kterou jsem za poslední léta shlédla, je vedena do všech směrů, zaobírá se historickými fakty, lidským rozumem, nutí vás zamyslet se a v duchu si položit nesčíslně otázek, které se týkají těch nejprimitivnějších a zároveň ústředních lidských hodnot. Pokud máte cestu do Bruselu, nenechte si ji ujít! V opačném případě doufejte, že se výstava podívá i k nám.
Sára Arnstein
Controverses: Le Botanique, Centre Culturel de la Communauté Française, Bruxelles, Belgique. 24.09.09 - 03.01.10
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 9. 1. 2010.
(3. 12. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2610