Redakční kniha prvních vzpomínek

Připravila Eva Haderková

Pro číslo 41 LitENek, věnované tématu dětské literatury, odpověděli redaktoři a redaktorky na anketní otázku z poslední strany tištěného vydání časopisu: Jaká je první kniha mých vzpomínek?
Gabriela Romanová

První kniha mých vzpomínek je Ema Naopak od jakési švédské autorky pro děti. Byla to kniha, kterou mi četl tatínek, a vždycky s důrazem deklamoval pasáže, kdy je Ema vzteklá a nepořádná, a doplňoval to slovy: „To mi někoho připomíná...!“ Od těch dob se téhle vlezlé výchovné fráze nemůžu zbavit.

Marek Dobrý

Vzpomínám si pouze na knihu Kvak a Žbluňk jsou kamarádi. Byla psána obrovskými písmeny, takže jsem ji přečetl snad desetkrát. Hrdinové navíc měli šprýmovní jména. Další kniha mého dětství už nebyla tak typická - životní příběh fotbalisty Radka Druláka, přesný název si ovšem nepamatuji.

Hana Hudečková

Pamatuji si dobře na jednu knihu z dětství, přečetla jsem v ní první své první slovo (voda). Byla v růžovém přebalu a byly to nějaké příběhy o skřítcích.

Ema Stašová

Kniha mého dětství byl Ferdův slabikář od Ondřeje Sekory. Uměla jsem všechny písmenkové říkanky a rodiče mě chvíli považovali za geniální dítě. Když se ukázalo, že písmena jednotlivě sice poznám, ale slovo z nich složené přečíst nedokážu, tak je to zase přešlo. No a Emu naopak jsme doma měli taky. Byla to pěkně hloupá holka!

Stefan Segi

Větší část bezstarostného dětství mám spojenu s knížkou Trosečníci z Vlaštovky a vůbec s celým cyklem o Vlaštovkách a Amazonkách od Arthura Ransoma. Pro notorického suchozemce byla anglická plachetnice stejně fantastická jako létající talíř. Kapitánka Amazonek Nancy Blackett je navíc učiněná Femme Fatale.

Petr Nagy

Knihou, která mě provázela dětstvím a na niž jsem dosud nezanevřel, je Ronja, dcera loupežníka z pera švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Úžasný příběh plný kouzel a dobrodružství mě uchvátil i ve filmovém zpracování z roku 1984.

Klára Zindulková

Knihou obsahující skutečně vše, co potřebuje člověk v pěti letech vědět, takovou první encyklopedií, byla krásně ilustrovaná knížka Náš svět (postavy přesvědčivě odpovídaly členům naší rodiny). Když jsem se naučila číst, vystřídaly ji příběhy Jaroslava Foglara, Astrid Lindgrenové a Enid Blytonové. A neminula mě ani klasika - Kája Mařík a pohádky Boženy Němcové, možná právě kvůli nim teď studuji češtinu.

Hana Bednářová

Milovala jsem, když mi maminka četla příběh o modrém zajíčku Kvítkovi (nic společného s měkkotvornou aviváží). Asi rok jsem pak na požádání odříkávala takové skvosty jako Podívej má milá, letí k nám čáp! nebo Pronásleduje nás lišák a vypadá to, že má velký hlad!

Olga Pavlova

Pro mne je dětství spojeno s Dřevenými vojáčky Urfina Džuse, což je svérázné pokračování Čaroděje ze země Oz od L. F. Bauma. Na rozdíl od převyprávěné původní verze, v ruštině jsou vojáčci novou kouzelnou povídkou od A. Volkova, ve které vystupují každému tolik známé postavy ze země Oz.

Magdaléna Hanušová

První kniha, kterou jsem samostatně přečetla a u níž jsem proplakala potok slz, byly Pohádky Hanse Christiana Andersena. Na Malou mořskou vílu s láskou vzpomínám dodnes.

Agata Hauerová

První knihou mých vzpomínek jsou rozhodně Pohádky tisíce a jedné noci, které mi rodiče četli, když jsem byla malá. Pamatuju si, že mě nejvíc okouzlily pestrobarevné ilustrace a postavy, které se v klasických českých pohádkách nevyskytují - Džin, Alibaba, Šeherezáda aj.

Kateřina Kubová

První knihou mých vzpomínek je jistojistě Sekorův Ferda Mravenec. A obzvlášť pasáž, kde Ferda pomocí trumpetové árie budí malé mravenečky-pionýry. Babička ji na mě aplikovala a stále aplikuje, ráno co ráno. Tamtydratatydratatý.

Jan Dušek

Mezi knihy, které jsem měl jako malý rád, jistě patří Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře, již jsem dostal v mateřské škole. Dále nemohu zapomenout na příběhy o školáku Kájovi Maříkovi, které jsem čítával o prázdninách u prarodičů. A přečetl jsem všechny díly! V dětském věku jsem také přečetl hodně básniček od Jiřího Žáčka a některé jsem uměl i zpaměti, např. Ruce.

Eva Haderková

Na žádnou konkrétní knihu si nevzpomínám, zato se mi stále vynořují dětské říkanky, kterými mě maminka krmila snad už od narození. A doteď si je pamatuje lépe než já. I k mému dětství patří Kája Mařík, kterého mi četla babička - všechny díly a několikrát!

Karolína Demelová

„Jenom pan Korbes propad se, / zde není, ani v zahrádce, / a není po něm vid ni slech / a není slyšet na schodech, / je zkrátka mimo dům, / snad odskočil si k sousedům, / nebo se toulá kdesi / hustými lesy / a ví bůh, čím si chvíli krátí, / nežli se domů vrátí...“ Má oblíbená a na mamince donekonečna vyžadovaná pohádka Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa byla později vystřídána Lakomou Barkou, která „schraňovala šlupky od buřtů a šila z nich záclony“. Nic z těchto drsných pohádek mnou ale neotřáslo tolik jako prvňáčkovské zjištění, že ostatní děti byly doma namísto Werichem či Korbesem krmeni jakýmsi Drdou a Němcovou!

Ludmila Pechová

Pamatuji si na různá leporela. Otec nám každou zimu o některých večerech promítal diafilmy s pohádkami a vyprávěl nám děj. Jako první jsem přečetla knížku Já Baryk od Františka Nepila.

Dominik Melichar

Byla to doba silných zážitků. Končil jsem své letité působení v mateřské škole, na jakési besídce jsem dostal plyšového lvíčka a jako jízdenku do světa školáků knížku Heleny Chvojkové Zuzanka objevuje svět. Už tehdy se projevila vášeň někdy až hraničící s obsesí. Zuzanka byla mou první knihou, základním stavebním kamenem knihovny. Postupně přibývali všichni Foglarové, Batličkové, Šmídové, Bukowští a Millerové, ale Zuzanka objevila můj svět. Když knihu otevřu, je tam napsáno: Dominikovi Melicharovi na památku na mateřskou školku. Žádná další kniha podobnou vzpomínku neobsahuje…

Denisa Garciová

Dodnes vzpomínám na značně ohmatanou pohádkovou knížku bez tvrdých desek, s ručně sešívanými nažloutlými papíry, ze které mi četla babička. Mojí nejoblíbenější pohádkou byla ta O komínu, který dýmal a dýmal s celostránkovou ilustrací malé holčičky, která se v mrazu tiskne ke komínu.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 12. 1. 2010.
(8. 3. 2010, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2608