Chcete vědět, kdo je vrah?
Dobrá detektivka není brakJan Dušek
Ke každé detektivce patří zločin a samozřejmě i geniální vyšetřovatel, který rozplete zamotaný případ, zjistí a zajistí pachatele a povšimne si i toho, na co policejní vyšetřovatelé pozapomněli.
Za předchůdce dnešní detektivky bývá považován Edgar Allan Poe a jeho povídka Vraždy v ulici Morgue. Dá se říci, že na něj navázali další spisovatelé. Z těch známějších to jsou Arthur Conan Doyle s postavou Sherlocka Holmese a doktora Watsona, Agatha Christie s Herculem Poirotem či slečnou Marplovou, Guilbert Keynes Chesterton s otcem Brownem, Raymond Chandler s detektivem Marlowem či Dick Francis.
Tento žánr bývá řazen do oblasti triviální literatury, která se soustřeďuje na děj, jeho naturalistické líčení a na upoutání a pobavení čtenáře. Stejně jako v triviální literatuře je i v detektivce vše podřízeno ději a vyvolání emocí, ale zde se navíc pracuje s psychologií pachatelů a čtenář může sledovat neotřelé myšlenkové pochody vyšetřovatele.
V detektivce se otevírá nově prostředí města, ale odehrává se i na venkově či ve světě dostihů. Detektivní román nám ukazuje, že každodenní skutečnost není všední, a tím se snaží přiblížit realistickému nazírání. Na druhou stranu, není již samotné pátrání po zloduchovi romantické?
Pro detektivku je typické, že vyšetřovatel není členem policejního sboru, ale jedinec mimo něj - je profesionál na svém místě, má dobrý úsudek a logické uvažování, pomocí něhož odkrývá tajemství zločinu, nejčastěji vraždy, a musí umět myslet jako zločinec. Hlavní hrdina se již nebouří proti řádu, ale snaží se svět zbavit chaosu, jemuž napomáhají kriminální činy. Každý detektiv je charakterizován svými atributy, k Sherlocku Holmesovi patří housle, lupa, dýmka, kokain, kostkovaný plášť, čepice se dvěma štítky a ochranou uší a samozřejmě pomocník doktor Watson; k Herculu Poirotovi zase pěstěný knír, francouzština, pleš a zavalitá postava.
Detektivní román je mezi čtenářstvem velmi oblíben, a to jak mezi mladými, tak i staršími, dokonce se dostává do kánonů literatury. Ani někteří „nezasvěcenci“, kteří se na něj dívají skrz prsty jako na pokleslý žánr, to nezmění. Mohla by být díla, která se stávají kanonickými, tak špatná? Netvrdím ale, že všechny detektivky jsou kanonické, neboť každý kánon má své hranice.
O tom, že detektivce nenáleží nějaký zastrčený kout, ale prostor rovnocenný s ostatními žánry, svědčí nejen její velká čtenářská obec, ale i to, že někteří autoři detektivek byli též oceněni – např. Dick Francis obdržel Řád britského impéria, Stříbrnou, Zlatou i Diamantovou dýku Britské asociace detektivních autorů a cenu Edgara Allana Poea; Agatha Christie získala titul Dáma britského impéria. V České republice dokonce existuje i Společnost Agathy Christie, která vznikla roku 1997, mezi jejíž cíle patří usnadňovat komunikaci mezi příznivci Agathy Christie, podporovat šíření díla této autorky v médiích a chránit její dobré jméno. Je zřejmé, že její odkaz bude stále živý. To dosvědčují i filmy na motivy jejích knih, které můžeme zhlédnout např. v České televizi. V současnosti je vysílán cyklus detektivek s hlavní postavou slečny Marplové.
A tak lze usoudit, že ačkoli existují a jistě i existovali odpůrci detektivek, nemohou tito ve svém boji dojít úspěchu, neboť kvalitní detektivka byla, je a bude hodnotným žánrem.
Jan Dušek
(13. 11. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2573