Beatnik a Sputnik
Murakami tentokrát sází na jistotuStefan Segi
Skyllou a Charybdou literární tvorby jsou příznačnost a inovace. Odysseové literárních moří jsou proto nuceni v každém svém díle opětovně nacházet rovnováhu mezi charakteristickým a novým tak, aby výsledek reflektoval autorův styl, aniž by se dostavil nežádoucí pocit déjà vu. Poslední Murakamiho román je poutavou ukázkou autorových typických postupů. Bohužel, děje se tak pouze za cenu někdy až frustrující stagnace.
Doposud bylo do češtiny přeloženo šest Murakamiho knih, přičemž rychlost vydávání je přímo úměrná strmě stoupajícímu čtenářskému zájmu. Z jistého odstupu se jeho texty dají rozdělit do dvou skupin. Romány Kafka na pobřeží a Hard-boiled Wonderland jsou fantastické thrillery, které fungují jako alegorie tematizující postavení člověka v moderním světě. Oproti tomu Norské dřevo, Na východ od slunce a z větší části i Afterdark na čtenáře působí přímo svou lyrickou citlivostí, která může působit až dojemně, nikdy však dojímavě. I román Sputnik, má láska se pohybuje převážně v „lyrické linii“.
Roli vypravěče, který podle Murakamiho dobrých zvyklostí nešetří chandlerovskými přirovnáními, zastává čerstvě vystudovaný učitel základní školy skrývající své jméno pod literou K. Hlavní hrdinkou je však potřeštěná aspirující spisovatelka Fialka, hledající lásku a své místo ve světě. Trojici postav, která tvoří též tři vrcholy milostného trojúhelníku, doplňuje bohatá a rafinovaná Mjú coby Fialčina lesbická femme fatale.
„Sputnik“ znamená v ruštině průvodce na cestě. První satelit byl takovým titěrným spolucestujícím Země na její cestě vesmírem a svůj smysl měl právě pouze jako spolucestující. Zato Sputnik II si s sebou na cestu do kosmu vzal Lajku, aby ji už nikdy nevrátil. Takové jsou metafory, na kterých je román vystavěn. Život Fialky se totiž začíná točit kolem Mjú, jež původně rozervanou spisovatelku v batikovaném tričku přetváří ve svůj elegantní satelit. Z Fialky se postupně stává Sputnik – doprovod na cestách bez vlastní identity.
Tajuplné zmizení Fialky pak připomíná smutný osud druhého Sputniku. Murakami zde jako v předchozích románech pracuje s motivem osudové ztráty blízké osoby a zaměřuje se na to, do jaké míry je identita osobnosti formována „Sputniky“ a co z ní po jejich ztrátě zbývá. Známý půdorys hledání lásky tak pro autora představuje především námět k úvahám nad ztrátou osobní integrity v moderní společnosti a sebeodcizením, jejím nevyhnutelným důsledkem.
Murakami využívá své vypravěčské virtuozity a omezuje děj na minimum. O to větší prostor pak dostávají charakteristiky postav a především dialogy K s Fialkou o životě a literatuře. Autor konfrontuje nadšení hlavní hrdinky pro beatnický přístup k literatuře s platónským odstupem vypravěče s jeho akademickými znalostmi. Bohužel, v přemíře nejrůznějších moudrých ponaučení si čtenář může chvílemi připadat, jako by listoval některou z próz Paula Coelho. Murakami naštěstí v pravý čas vždy naznačí ironický odstup a zdůrazní subjektivní povahu rozhovorů.
Právě ty pasáže, které vybočují z tóniny udané Norským dřevem, jsou na Sputniku to nejzajímavější. Zatímco tempo vyprávění plyne půvabně, leč nevzrušeně dál, podivná příhoda tajemné Mjú vytrhne čtenáře z příjemného počteníčka a přenese ho do děsivé duševní krajiny rozdvojení osobnosti.
Přese všechno nakonec můžeme hodnotit román Sputnik, má láska pozitivně. Je to vícevrstvé dílo vybroušeného stylu, zajímavých postav, tajemné zápletky a živých dialogů. To pouze v kontextu autorovy tvorby se může dostavit pocit, že Murakami kormidluje Sputnik až příliš blízko Skylle rutiny, ač by ho čtenář viděl mnohem raději právě na druhé straně úžiny.
Stefan Segi
Murakami, Haruki: Sputnik, má láska. Překlad: Tomáš Jurkovič. Odeon, Praha 2009. 224 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 19. 12. 2009.
(24. 10. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2535