Na počátku 20. století vzešly z britských loděnic Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line tři slavné parníky - Titanic, Olympic a Britannic. Posledně jmenovaný najel 21. listopadu 1916 za doposud nevyjasněných okolností na německou námořní minu a klesl ke dnu. Proč se ale tak stalo? A co tomuto neštěstí předcházelo? Odpověď na tyto otázky vám přinese právě tato nová hra.
Na úplném začátku příběhu se setkáváme s mírně ušlápnutým vetešníkem Billy Bobinsem, kterému se do rukou dostává jakási svítící kostka. Ze začátku jí není věnována přílišná pozornost, ale po jistých událostech se kolem milého Billyho začne motat bývalý inspektor Scotland Yardu a brzy na to se kostka ocitá na konferenci, kde se k jejímu původu a smyslu vyjadřují největší politici a vědecké kapacity té doby. Teorií je celá řada, žádná z nich není vyvrácena ani potvrzena. Ale to nebrání anglickému králi a premiérovi ve spekulacích, které je přivedou do spolku s průmyslníkem Bentleym, aby považovali věčně svítící kostku za klíč k velkému bohatství ukrytém v Egyptě. Ve světě ale zuří Velká válka a je třeba využít lsti a do místa určení se dostat bez jakéhokoliv podezření. A právě loď Britannic chystající se na plavbu do Středozemního moře je k tomuto účelu jako stvořená…
Jak již bylo naznačeno, divadelní představení se velmi vydařilo a publikum se dobře bavilo. Důvodů pro tato tvrzení je hned několik. Zaprvé, herci. Amatérské divadelní soubory se často vyznačují tím, že jejich členové jsou opravdovými nadšenci, hraní je baví a činí tak ne z rutiny, ale pro pouhé potěšení své a obecenstva. Jedineční Lidoví Taškáři toto potvrdili. Ale nejen to. Nestačí totiž být jen nadšencem, bez talentu to totiž není tak úplně ono. Ale i toho se dostává členům souboru vrchovatě. Výbornými postavami jsou například ruský car Mikuláš II. Alexandrovič v podání Dana Plachého, na jehož ruský přízvuk se jen tak nezapomíná, nebo Helmut, opravář komínů, kterého ztvárnil Martin Hanton. Zadruhé, odkazy na jiná díla. Divák je svědkem řady drobných vtípků a narážek na jinou, ať již literární, divadelní či filmovou tvorbu. Pozorný jedinec může vypozorovat odkazy na divadlo Járy Cimrmana, Pána prstenů, Švejka nebo na satirickou skupinu Monty Python. Tato cizí díla nejsou ale, jak by se mohl někdo milně domnívat, vykrádána. Naopak. Je zřejmé, že vše je činěno s citem a úctou. Zatřetí, výtvarné pojetí. Nezbývá snad nic jiného, než se hluboce uklonit před scénografkou Annou Brabcovou za práci, kterou pro hru Britannic, aneb záhada svítící kostky udělala. Nic složitého, nad čím by musel divák dlouze hloubat, co to je zač a co to má představovat. Vše je jasné hned od prvního okamžiku. Osobité a nápadité. A nakonec začtvrté, originalita a myšlenka hry. V dnešní době se člověk u amatérských divadelních souborů mnohdy setkává jen s upravenými verzemi starých a známých kusů, do kterých toho nepřinášejí ani mnoho nového. Občas se sice objeví i něco zajímavého, ale takových případů je poskrovnu. Natož aby se dalo narazit na původní hru, která ale nebude jen pouhou lacinou komedií bez hlubší myšlenky. Zcela jistě jen zde budete mít možnost zhlédnout část Verdiho Aidy a to v maňáskovém provedení a s novou verzí zpěvů. Tato hra sice odhaluje možné vysvětlení zkázy Britannicu, ale nastoluje otázky nové. Co byla ona tajemná svítící kostka? Jaký byl její smysl? Co představovala? Proč o ní všichni usilovali, ať již politici kvůli zbohatnutí a prestiži, či Billy Bobins, jenž chtěl zpět své milé těžítko? To zůstává otázkou. Nebo že by byla určitým symbolem absurdity?
Ve hře samotné by se dozajista dalo najít několik drobných historických nepřesností, které jsou ale v kontextu celé hry zcela zanedbatelné a obyčejný smrtelník je ani nezaznamená. A v některých místech nebylo hercům tak úplně rozumět, což se ale vzhledem k tomu, že se jednalo o premiéru Britannicu, dá prominout, zajisté se toto zlepší v dalších představeních, která, jak doufám, na sebe nenechají dlouho čekat.
A ještě jedna poznámka na závěr. Po shlédnutí tohoto vskutku vydařeného představení vám ještě dlouho budou při slově Taj-či cukat koutky úst.
Osoby a obsazení:
Anglický král George V. - Michal Rylich
Billy Bobins - Jakub Kubečka
Anglická královna Mary - Žaneta Martínková
premiér - Oskar Holoubek
Kapitán Charlton Heston - Ondřej Ženatý
průmyslník Bentley - Jan Otta
Kapitánova žena Luisa - Katka Michlová
Helmut, opravář komínů - Martin Hanton
Francouzský prezident R. Poincaré - David Hanton
Ruský car Mikuláš II. - Dan Plachý
Francouzská první dáma Sophie - Tereza Jílková
Ruská carevna Alexandra - Aneta Mýtová
Egyptoložka Marianne - Eliška Zalabáková
Detektiv Franklin Seymour - Martin Rylich
Konferenciérka - Iveta Zenklová
Sousedka Rosemary Kneckebrotová - Martina Strnadová
Marie-Curie Sklodowská - Martina Strnadová
Albert Einstein - Jan "Babucht" Kubeš
Mussolini - Ondřej Koucký
Kovboj - Dan Plachý
1.číšník – Jan Kubeš, řečený Babucht
Černý jezdec - Martin Hanton & Dan Plachý
2.číšník - Filip Roskovec
Opera:
Radames - Ondřej Koucký
Faraon - Jan Otta
Amneris - Katka Michlová
Aida - Eliška Zalabáková
Vypravěčka - Kája Kropáčková
Režie a scénář: Michal Douša
Scénografie: Anna Brabcová
![[=]](http://hlucnasamota.net/styly/nymburk/tisk.png)