Plynové masky, Bůh i pěsti
Malá sonda do izraelského filmuDenisa Garciová
V rámci letošního Febiofestu byly k vidění izraelské filmy, které vznikly v produkci Marka Rozenbauma. Ten přijal pozvání organizátorů a projekcí svých filmů se přímo účastnil. Po jejich skončení tak probíhala diskuze, i když ta nebyla ze strany diváků vždy příliš plodná.
Pod snímkem Břišní tanečnice je Marek Rozenbaum podepsán nejen jako producent, ale také jako režisér. Příběh ze současného Izraele je zasazen do mafiánského prostředí. Zápletka se zdá trochu banální – nepříliš vydařená ozbrojená loupež zamíchá vztahy jejích aktérů. Břišní tanečnice Debbie sní o závratné kariéře, místo toho ale tančí v malém klubu. Její přítel Yaki prodává kokain a spí s jednou ze svých klientek. To protřelý majitel klubu Goldi se mezi mafiány pohybuje dlouho a očividně v tom umí chodit. Co všechno se ale stane, když místo diamantů a dolarů ukradnou pouze modlitební předměty? Film by se dal považovat za průměrný koktejl zrady, intrik, lásky a vášně. Je v něm však několik pozoruhodných okamžiků. Zajímavá je především proměna postav. Nejpropracovanějším charakterem je Goldi, pro nějž je víra z počátku jen pózou, která zvyšuje jeho společenský kredit. Postupem času se stále více odevzdává Bohu. Tato metamorfóza končí fanatickou touhou pomáhat a dojít tak odpuštění. Debbie, polonahá nestoudnice, se v průběhu děje halí do cudného oděvu. Snaží se svou nově nalezenou víru skloubit s tancem. Na diváky ale černý oděv a náboženské písně nepůsobí příliš eroticky. Nastává zlom – Debbie se rozhodne, že se o svou vášeň nenechá připravit a vrací se ke svému původnímu životu.
Dalším prezentovaným filmem je tragikomedie Jana a její přátelé vznikla pod taktovkou režiséra Arika Kapluna. Filmoví fandové si zajisté vzpomenou, že si film z MFF v Karlových Varech odvezl Křišťálový globus. Ústředním tématem je přistěhovalectví. Děj se odehrává v nelehké době počátku 90. let, kdy vlny ruských imigrantů zaplavily Izrael stejně jako rakety svištící vzduchem. Jana se v tomto prostředí octne sama – těhotná a bez manžela. Snaží se dostat zpět do Ruska, ale nemá peníze. Její oporou se stává spolubydlící Eli, jehož prací i koníčkem je filmování lidí kolem něj. Ve filmu se tak střídají záběry profesionální i amatérské kamery. Eliho voyeurské vstupy mění perspektivu sledovaných událostí. Film tak dostává dokumentární nádech. Osudy ruských imigrantů z jednoho obytného komplexu se pomalu provazují. Harmonikář vydělávající si hraním na ulici se dostává do sporu s ruskou rodinou. Ta se rozhodla zpeněžit dávné hrdinství svého, teď už nemohoucího, dědušky, kterému se klobouk plní almužnou od kolemjdoucích. Harmonikář v této konkurenci přichází o tučné výdělky. Majitelka bytů v invalidním staříkovi rozeznává svou lásku z mládí, touží se o něj starat, ale rodina chce odjet do Ameriky. Film končí úžasnou scénou, kdy Jana, Eli, harmonikář i bytná ujíždějí s ukradeným dědou před jeho rodinou. V šíleném běhu se nakonec všichni poperou i udobří. Snímek je plný nečekaných zvratů a náhodných setkání. Řeší palčivé problémy s nadsázkou a humorem. Absurdní scény zlehčují tragiku reality a posouvají Janu a její přátelé mezi opravdu výtečné filmy.
Velké množství imigrantů je zásadní společenskou otázkou i dnes – o tom je film Vasermil režiséra Mushona Salmony. Ten pracuje se třemi různými jazyky (hebrejština, amharština, ruština), aby tak přesně vykreslil prostředí, v němž se setkávají tři mladíci. Jsou z odlišných komunit, ale ukáže se, že mají spoustu společného. Hledají únik z nefunkčních rodin. Adiel se poflakuje s partičkou, ale zároveň je nucen se starat o mladšího bratra. Dima prodává drogy, ale snaží se pomoct své matce. Šlomi přišel o práci a ve vzteku rozbil zařízení restaurace. Mají problémy ve škole i doma. Pak se objeví šance jak uspět – fotbalový turnaj. K vítězství chybí jen kousek. Ale život umí být zatraceně nespravedlivý. A ani jeden z nich v tom není nevinně. Tento film nemá kladných hrdinů, ale i přes to jim budete tajně fandit. Marně – žádný happyend se nekoná.
Je zřejmé, že izraelská kinematografie produkuje množství zajímavých filmů, které se nebojí odhalovat aktuální problémy. V Izraeli se dnes netančí jen s Bašírem, ale i s jinými kostlivci ze skříně.
Denisa Garciová
Břišní tanečnice (Lirkod, Izrael, 2006, 95 min)
Režie: M. Rozenbaum
Hrají: A. Abutbul, Y. Segal, M. Duhan
Jana a její přátelé (Chaverim šel Yana, Izrael, 1999, 90 min)
Režie: A. Kaplun
Hrají: E. Kaplun, N. Levy, Sh. Ben-Ari
Vasermil (Izrael, 2007, 90 min)
Režie: M. Salmona
Hrají: D. Taplitzky, A. Zamro
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(12. 4. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2412